Analogie o kontextu. Nebo kontext analogií?

Rozvoj zaměstnanců ve firmě je na tom v mnoha ohledech stejně jako Vánoce nebo rodinná dovolená. Nevěříte?

Představte si Vánoce. Tyhle krásné svátky, aby nám dávaly smysl, aby v nás zůstaly všechny s nimi spojené úžasné pocity a dlouho jsme na ně vzpomínali, nutně musí obsahovat i to období před vlastními Vánoci, kdy přemýšlíme, co komu z našich blízkých udělá radost, jaký letos pořídíme stromeček, co napečeme, koho pozveme na Štěpána na oběd. Prostě se fakticky i duševně připravujeme na těch pár svátečních dní. Potom teprve si je opravdu v klidu užijeme! A po Vánocích? Jsou přeci ještě Tři králové, užíváme si dárky, dojídáme cukroví, vyprávíme příhody s dětmi atd... Teprve tohle celé několikatýdenní období jsou pak pro nás Vánoce.

Takové Vánoce nám zůstanou v paměti.

A co třeba rodinná dovolená? Nejprve ji vybíráme, potom společně plánujeme výlety v dané destinaci, těšíme se, kupujeme mapy. A po dovolené? Vyprávíme si o ní, prohlížíme fotografie, promítáme přátelům videa, sledujeme danou destinaci v médiích více než předtím.

Každý důležitý okamžik v našem životě neexistuje sám o sobě, ale je vždy zasazen do nějakého kontextu. V tomto případě časového. Teprve tehdy, když ho takto vnímáme, si ho patřičně užijeme.

Představte si naopak (a ne že by to bylo neobvyklé) rodinu, kde oba rodiče do poslední chvíle makají v práci, potom v rychlosti ráno sbalí věci a odpoledne už vyrážejí na dovolenou. Jak to potom asi vypadá? Stres, dovyřizování pracovních telefonátů, mailů. Stejně tak, když všichni po dovolené hned zase otvírají své notebooky :-(. Jak nám asi taková dovolená zůstane v paměti?

Říkáte si, kde je ta analogie z titulku?

Tady: stejně tak, jako je to s Vánoci a dovolenou, je to i se vzděláváním: pokud účastníci přibíhají ještě se zapnutými notebooky a s mobily u ucha na kurz, u kterého sotva vědí, jak se jmenuje, natož aby byli připraveni, svůj vlastní rozvoj si vůbec neužijí, nic si z něho neodnesou, maximálně stres. Pokud se hned po skončení školení nechají pohltit operativou a novými maily ve svém notebooku, skripta hodí do šuplíku a o tématu se s nikým, ani se svým šéfem, nebaví, dopad do praxe je nulový.

Tak jako potřebujeme mít důležité okamžiky v našem životě zasazené do kontextu, potřebujeme to také při osobním, profesním rozvoji.

My tomu v našich rozvojových projektech říkáme „před – při – po“. To pro nás znamená, že se svěřeným pracovníkům věnujeme nejen při vlastním tréninku, školení, ale také před ním a po něm.

Naši lektoři navazují kontakt s budoucími účastníky rozvojových programů už pár dní nebo týdnů předem, společně se připravují formou prereadů, mailů, krátkých videí apod.

Po skončení kurzu se lektor účastníkům po určitém čase připomíná telefonicky, v ideálním případě se s nimi i osobně potkává a pomáhá s implementací nabytých znalostí a dovedností do praxe přímo v jejich prostředí.

Pokud totiž účastník rozvojových kurzů vnímá svůj rozvoj v kontextu, ví, na co navazuje, proč přichází a co s tím vším udělá v praxi, v čem mu absolvování usnadní práci, potom je dopad rozvoje násobně (opravdu, násobně!) vyšší.

Chápejme tedy rozvoj svých pracovníků (i rozvoj svůj vlastní) vždy v souvislostech! Potom si kurz, školení, trénink nejen víc užijeme, ale také si z něho víc odneseme. A protože na něj také budeme rádi vzpomínat, budeme se víc těšit na ten další, stejně jako je to se správně prožitými Vánoci a dovolenou. :-))

Váš

Roman Fiala, Alternation