Každý rok přináší nové zkušenosti. Ten letošní mi připomněl, jak důležité je být přítomný – v rozhovoru, v emocích, i v tichu mezi slovy. Byl to rok plný setkávání, učení a vděčnosti.
Blíží se prosinec a s ním i konec roku 2025.
A „být pojišťovákem“ je profese jako každá jiná.
Někdo je uklízeč/ka, někdo lékař/ka a někdo „prodává pojistky“.
Možná je právě ideální čas pozastavit se a zamyslet se nad svými osobními i společenskými hodnotami doby, ve které žijeme. Klíčové zůstává jaký – zda více pozitivní nebo spíše negativní pohled zvolíme. Jisté je jedno.
Představte si mladou rodinu. Jeden z manželů je více doma: stará se nejen o děti, ale i o chod domácnosti. Druhý z manželů je více v práci: vydělává peníze.
VÍRA, VŮLE, NADŠENÍ!
Přesně těmito slovy začínalo na počátku tohoto tisíciletí úvodní školení nových poradců jedné finanční instituce. Bylo dvoudenní, konalo se každý měsíc na dvou místech v republice a vedlo
Než mě budou koučové čtoucí tento příspěvek lynčovat, předesílám, že i já jsem akreditovaný kouč. Takže tak trochu … no prostě „… do vlastního hnízda“.
Že vy jste četli můj příspěvek na LinkedInu a potom vás to odkázalo sem? Není to úplně nepravděpodobné.
Ať už je rétorika navenek jakákoli, ve firmách fakticky stále žijeme ve výkonově zaměřeném světě. Výkon je modla. I když se o něm nemluví. Někdy bývá schován za „produktivitou“. A všichni měříme a měříme a měříme výkonnost. A často jsme vyhořelí.
Zvláštní název blogu a ještě zvláštnější zamyšlení v něm.
Ovšem třeba si ho někdo z vás dočte až do konce a zamyslí se nad tím, že i roztodivné paralely za chvilku zamyšlení stojí.
Co tedy mají dle mého společného auta a knihy:
