Možná je právě ideální čas pozastavit se a zamyslet se nad svými osobními i společenskými hodnotami doby, ve které žijeme. Klíčové zůstává jaký – zda více pozitivní nebo spíše negativní pohled zvolíme. Jisté je jedno.
Představte si mladou rodinu. Jeden z manželů je více doma: stará se nejen o děti, ale i o chod domácnosti. Druhý z manželů je více v práci: vydělává peníze.
VÍRA, VŮLE, NADŠENÍ!
Přesně těmito slovy začínalo na počátku tohoto tisíciletí úvodní školení nových poradců jedné finanční instituce. Bylo dvoudenní, konalo se každý měsíc na dvou místech v republice a vedlo
Než mě budou koučové čtoucí tento příspěvek lynčovat, předesílám, že i já jsem akreditovaný kouč. Takže tak trochu … no prostě „… do vlastního hnízda“.
Že vy jste četli můj příspěvek na LinkedInu a potom vás to odkázalo sem? Není to úplně nepravděpodobné.
Ať už je rétorika navenek jakákoli, ve firmách fakticky stále žijeme ve výkonově zaměřeném světě. Výkon je modla. I když se o něm nemluví. Někdy bývá schován za „produktivitou“. A všichni měříme a měříme a měříme výkonnost. A často jsme vyhořelí.
Zvláštní název blogu a ještě zvláštnější zamyšlení v něm.
Ovšem třeba si ho někdo z vás dočte až do konce a zamyslí se nad tím, že i roztodivné paralely za chvilku zamyšlení stojí.
Co tedy mají dle mého společného auta a knihy:
V dobře fungujícím pracovním týmu se často říká, že základem je důvěra, respekt a otevřená komunikace. To je pravda – kvalitní vztahy mezi lidmi jsou základem týmové spolupráce.
V posledních letech, kdy společnost čelí výrazným výzvám – od globalizace přes klimatickou krizi až po sociální polarizaci – si stále častěji všímám jednoho znepokojujícího trendu: ústupu pokory a tolerance z každodenního života.
