Ještě před pár lety existoval fascinující fenomén: lidé dočetli článek až do konce. Ne všichni, ale bylo jich hodně. 
Dnes se většina z nás dostane sotva za druhý odstavec, než náš mozek zašeptá: „Co kdybychom… jen na malinkou chvilinku… mrkli na telefon?“
Vítejte v éře pozornosti, která připomíná kolibříka po dvojitém espressu. A my – i jako autoři i jako čtenáři – v tom plaveme společně.

Tady měla být hluboká úvaha
Měla. Jenže hluboké úvahy dnes často končí u věty „Podle výzkumů…“.
V ten moment se spustí mentální únava, touha zkontrolovat upozornění na mobilu a rychlý únik do feedu s videem s milou kočičkou, který nám nabídne dopamin rychleji než jedna souvislá věta.
Neselhal jednotlivec, selhala architektura prostředí.
Náš mozek byl postaven na sledování mamuta, ne inboxu.

Jak dnes čteme
– První odstavec: „Jo, dobré.“
– Druhý odstavec: „Počkej… něco tam pípá.“
– Třetí odstavec: „Jen se podíváme… jen na sekundu.“
– Čtvrtý odstavec: Vědecky neprobádané území. Existují jen legendy, že tam někdo došel.
Pokud jste právě tady, pak jste buď výjimeční, nebo jste odložili telefon v jiné místnosti a dveře zabouchl průvan.

Dobrá, pointa
Pokud chceme znovu zvládat delší texty, potřebujeme mozku občas dopřát chvíli bez stimulů.
Krátké okno ticha. Něco jako domácí detox — tim nemyslím smoothie za 220 Kč, které chutná jako louka po dešti a zklamání.

A teď to praktické:

1) Pětiminutové restarty
Stačí pět minut několikrát denně bez telefonu.
Těch pár minut umožní mozku přepnout z módu „scanu“ do módu „držím myšlenku“.
Je to směšně malé, ale funguje to překvapivě rychle.

2) Jeden úkol bez multitaskingu
Vyberme si jednu věc do 15 minut a udělejme ji v kuse.
Mozek si tím trénuje zpátky soustředění.
Jsou to mentální kliky – malá dávka denně udělá víc než jednorázový heroický výkon.

3) Omezme minipohledy do telefonu
Nezakazujme si telefon.
Jen zkusme snížit počet dvouvteřinových mrknutí.
Ty ničí pozornost víc než desetiminutový scroll.

4) Každý den něco o kousek delšího
Jedna stránka. Dvě.
Nejde o obsah, jde o rytmus pozornosti.
Mozek si postupně začne zvykat na delší linku, která neskáče každé tři vteřiny.

A pokud jste dočetli až sem?
Tak jste důkaz, že pozornost se dá trénovat.
A že i v době kolibříků po espressu má smysl psát a číst celé články.
A pozdravem a s nadsázkou


Tatiana Másílková, trenérka (inspirováno stále vyšším počtem účastníků tréninků, závislých na telefonech)