Každý rok přináší nové zkušenosti. Ten letošní mi připomněl, jak důležité je být přítomný – v rozhovoru, v emocích, i v tichu mezi slovy. Byl to rok plný setkávání, učení a vděčnosti.
Blíží se prosinec a s ním i konec roku 2025.
Možná je nejvyšší čas začít trochu rekapitulovat a vnímat, co vše, se v právě končícím roce odehrálo, co jsme zažili, jak to vnímali a prožívali. Že čas běží, čím dál rychleji, je známá věc. Čím jsme starší, tím rychleji nám život utíká. S tím je spojené i moudré poučení a vědomí, žít tady a teď a vychutnávat plnými doušky každý okamžik.
Jaký pro mne tento rok vlastně byl?
Byl ve znamení setkávání, nových příběhů, zajímavých inspirací, ale též starostí a občasného zklamání. Přinesl setkávání s nejrůznějšími lidmi z mnoha společností a profesí. Každé setkání bylo jiné, ale všechny měly něco společného. Odvahu něco změnit, podívat se pravdě do očí, zkusit to jinak. A já si z každého z těchto příběhů odnáším kousek inspirace, pokory i radosti z toho, že lidská duše má neuvěřitelnou schopnost růst a uzdravovat se.
Každý z nich mne obohatil o zajímavé informace, rozmanité pohledy na svět i život. Byl plný neuvěřitelných profesních i životních příběhů, které přinesly intenzivní emoce, ale také otázky a zamyšlení nad rozmanitostí naší existence a její uchopení námi samotnými.
Přinesl i nečekané odpovědi, některé přicházely pomalu a jiné úplně nečekaně, aniž bych se na ně vlastně ptala. Jako lektorka, psycholožka a psychoterapeutka jsem měla tu skvělou příležitost doprovázet některé jedince na jejich cestě životem. Měla jsem možnost být svědkem mnoha lidských proměn – malých i velkých – a zároveň jsem se během roku znovu a znovu učila i já.
V terapeutické praxi jsem potkávala klienty přicházející s rozmanitými tématy – od úzkostí a pracovního přetížení, přes hledání rovnováhy v osobním životě až po partnerské krize či otázky smyslu jejich vlastní existence a směřování své budoucnosti. Každé setkání bylo jiné, ale všechny měly něco společného: touhu posunout se dál, lépe porozumět sobě i svému místu tady na světě. Být součástí těchto cest je pro mě stále jednou z nejhlubších profesních i lidských zkušeností. Pociťuji veliký vděk, že mohu patřit k těm, pro které je jejich práce velikým smysluplným naplněním.
Jako lektorka jsem letos měla to štěstí, že jsem poznala a zavnímala i dost zblízka, mnoho zajímavých firem a týmů. Každé prostředí mělo svou atmosféru, svůj rytmus, své výzvy. Všude jsem potkávala rozmanitě naladěné lidi, s různou motivací a přístupem k dalšímu neformálnímu vzdělávání a osobnímu rozvoji. Někdo přišel z vnitřní potřeby, jiný proto, že „musel“. Ale i tam, kde to na začátku vypadalo složitě, se většinou něco pohnulo.
V rámci seminářů Soft Skills jsme společně otevírali témata komunikace, týmové spolupráce, leadershipu, osobní zodpovědnosti, zvládání stresu nebo resilience. V těchto situacích se často otevírají otázky, které jsou daleko za rámcem pracovního života – o respektu, sebehodnotě, sebereflexi, o tom, jak být autentický a otevřený i v profesní roli.
Moc mne těší, když vidím, že lidé odcházejí nejen s novou inspirací, s novými dovednostmi, ale i s novým pohledem na sebe sama.
Téměř vždy se ukázalo, že největší přínos není jen v trénování dovedností a technik samotných, ale v tom, že se lidé na chvíli zastaví a podívají se na sebe, své kolegy i na své profesní role z jiných úhlů pohledů, že se více poznají i jinak než profesně. Bylo to inspirující, někdy náročné, ale vždy živé. A právě živost, lidskost, otevřenost, jedinečnost a autenticita takových to potkávání jsou veliké pozitivní zdroje mé životní i profesní energie.
Letos jsem se také učila, jak uchopit svou zatím relativně novou roli, a tou je role babičky. Tato životní role mi přinesla úplně nový rozměr radosti i pokory a současně připomínku, že život má mnoho vrstev, a že učení a objevování vlastně nikdy nekončí.
Ohlédnu-li se zpět, cítím vděčnost. Za všechny lidi, které jsem potkala – ať už na seminářích, v terapii, nebo v osobním životě. Za důvěru, kterou jsem dostala. A za to, že mohu dělat práci, která má smysl nejen pro mne, ale i pro druhé. Děkuji všem!
Do nového roku vstupuji s přáním, aby v něm bylo více laskavosti, vzájemné tolerance a pochopení, opravdovosti a prostoru pro růst –pro všechny, kdo se se mnou na té cestě potkávají a doufám, že ještě potkají. Protože právě v těch obyčejných lidských setkáních se často dějí ty nejdůležitější věci.
A jaký byl ten váš rok? Co vám přinesl, co vás naučil a co si z něj odnesete do budoucnosti?
PhDr. Lenka Kolajová
koučka a lektorka Alternation, spol. s r.o.
