Buridanův osel

Práce s dilematy

Dilema (řecky „dvojí volba“) je problém, který má alespoň dvě řešení, případně volby řešení. Ovšem ani jedna z nich není moc výhodná, prostě je to často spíš výběr ze „dvou zel“. Každopádně žádné z řešení není jednoznačně lepší, a tedy je volba velmi nezáviděníhodná. Česky bychom taky řekli, že jsme „mezi dvěma mlýnskými kameny“, případně „mezi dvěma ohni“ nebo chcete-li „jsme rozpolceni“.

Jedním z nejznámějších a klasických dilemat je tzv. Buridanův osel. Hovoří se v něm o oslovi, který stojí mezi dvěma naprosto stejnými, velkými a voňavými kupkami sena. Díky své nerozhodnosti nakonec osel zemře hladem, protože se není schopen rozhodnout pro jednu z kupek. Tedy ani pravá, ani levá, ale smrt.

Dalších všeobecně známých dilemat je spousta, ale nám nejde ani tak o ně, jako spíš o nás. Tedy jak se dá s dilematy pracovat. Podle čeho se můžeme rozhodovat, když máme dvě zcela srovnatelné možnosti. A tento návod je předmětem dnešního čtení.

Velmi častým a mnohými doporučovaným řešením je to prostě nechat na náhodu. Třeba si vytáhnout jednu ze dvou sirek, jednu s hlavičkou a druhou bez. Nebo prostě hodit korunou. Panna, orel. A podle toho, co padne, se rozhodneme. A právě v této fázi někdy dochází k zajímavé situaci. Volba provedená losem se nám prostě nelíbí. Dále přemýšlíme, pochybujeme o vhodnosti tohoto řešení. Dokonce se nám stane, že vlastně máme takový pocit, že bychom si chtěli hodit znovu. A to je právě výborný okamžik, ke kterému jsem se chtěl dostat. Protože jestli míváte právě tento pocit, je to pro vás výborná zpráva. Znamená totiž, že jste vlastně žádné dilema neměli 😊. Prostě jste už před losem věděli, co chcete.

Tento postup mj. zmiňuje ve svých knížkách a audionahrávkách motivátor Ivo Toman, který by byl jistě rád, že jsem ho v tomto článku zmínil a dělám mu tak vlastně nechtíc reklamu. Udělal jsem to však jen s velkým sebezapřením a pouze pro dodržení korektnosti těchto řádek. Byl totiž první, od koho jsem se tento princip kdysi dozvěděl já. Ovšem zdaleka nebyl první a ani jediný, kdo tento princip doporučuje. A ejhle, on funguje. A o tom to je.

Zrovna před chvílí jsem si to opět ověřil v praxi. Moje nejmladší dcera mě požádala, abych za ni rozhodl, co si má dát k pití. Že prý má DILEMA. Prostě dvě lahve a „buď anebo“. A nebo B. Bylo mi to vcelku jedno, osobní angažovanost žádná. Podobně to vypadalo, že je na tom i moje dcera. Zvolil jsem za ni tedy „A“ a doporučil jí ho. A víte, co mi řekla? Že by bylo možná lepší, kdyby si otevřela láhev „B“. Chápete? Prostě že chce konkrétní pití víc než to druhé. Takže co měla? No možná mylný dojem, ale rozhodně ne DILEMA. A naprosto stejně jsme na tom i v našich firmách, podnicích, prostě v zaměstnání. Máme DILEMA , a přitom ho vlastně nemáme, jen si to namlouváme.

Jinak kdyby vás téma dilemat zajímalo víc, na internetu jistě najdete spoustu dalších příkladů. Mnohdy třeba i s etickým podtextem. Jedno z těch nejznámějších je „Tramvajové dilema“. A kdo se chce nejen něco dalšího dozvědět, ale třeba i pobavit, mám dobrou zprávu. Po přečtení nějakého článku o dilematu, které nemá „správné“ či „jediné možné“ řešení, si může dát ještě přídavek - jedno vtipné a zároveň poučné video zde:

https://www.youtube.com/watch?v=9dtiLLSASEo

Prostě děti nám někdy ukážou, že vlastně nejde o dilema, ale možná je řešení i víc. Nejen třeba TRILEMA (výběr ze 3 variant), ale často i ještě víc a kreativních variant 😊.

Ať máte co nejméně dilemat a hlavně ať víte, jak s nimi pracovat, vám přeje

Petr Friesinger

+420 773 33 77 55   petr.friesinger@alternation.cz

Moho by vas také zajímat: Intuice nejen v rozhodování https://www.alternation.cz/post/zrádná-intuice