Jak probíhá zážitkové učení?

Školíte, nebo jste školeni, opravdu efektivně?

Než se začtete do řádků níže, vybavte si vaše poslední absolvované školení. Máte to? Co jste si ze školení/tréninku odnesli? Vybavilo se vám teď něco? Napadá vás, proč jste si právě tohle zapamatovali?

Když se řekne “zážitkové učení”, představíte si třeba školu v přírodě? Dětské tábory? Nebo snad nějaký teambuilding, který jste v minulosti absolvovali? Ačkoli vaše představy možná zahrnují hlavně pobíhání po lese a hraní různých dětských her, zážitkové učení je mnohem širší pojem. Jedná se v podstatě o každý proces učení, který zahrnuje nějakou zážitkovou aktivitu, při které si člověk na vlastní kůži vyzkouší to, co by třeba na přednášce pouze poslouchal. Může se tak jednat o případové studie, hraní rolí apod. Když si sami něco vyzkoušíte, většinou si to i lépe zapamatujete, nebo jste schopni danou věc dělat dříve samostatně. To zní celkem logicky, že?

Nicméně zážitkového učení má ještě další klíčovou část – reflexi. Někteří odborníci mají za to, že během reflexe dokonce probíhá větší a podstatnější část celého procesu. Reflexe pomáhá zpětně analyzovat co a jak se stalo, jaké byly projevy chování, co se dalo udělat jinak a podobně. U reflexe je důležité, aby probíhala v návaznosti na kontext, ve kterém zážitkové učení probíhá, a to nejen kontext ve smyslu předchozích zážitkových aktivit, ale také sociální a situační kontext jedince.

Další důležitý bod je následná aplikace, tedy jestli si informace, které si vezmeme z reflexe, přeneseme do reálného života, jestli se nějak promítnou do našeho chování. Dalo by se říct, že zakončení zážitkové aktivity reflexí ještě nemusí být úplně dostačující, protože pokud po reflexi neproběhne další práce s výstupy z ní, celé zážitkové učení možná nebude mít takový dopad na jedince, jak by bylo žádoucí.

Možná už jste někdy slyšeli o Kolbově zkušenostním modelu učení, který popisuje zážitkové učení ve čtyřech cyklech. Kolb se mimo jiné inspiroval u amerického pedagoga a psychologa Johna Deweyho, který přišel s myšlenkou zkušenosti či zážitku jako ústředního motivu procesu učení už více než před 100 lety. V Kolbově modelu je zážitek také ústředním momentem celého procesu, propojuje člověka s prostředím a je to průběžný proces, kdy ideálně jeden zážitek navazuje na druhý. Kolbův model je rozčleněn na čtyři cykly. Nejprve probíhá samotný zážitek/zkušenost. Po něm následuje reflexe, při které se jedinec či skupina vracejí k přecházející aktivitě, snaží si uvědomit, co všechno se odehrálo a hodnotí mimo jiné to, jestli aktivita směřovala k požadovanému cíli. Po reflexi následuje zobecnění, tedy stanovení nějakých pravidel, rozhodnutí, které dobré vzorce by bylo vhodné si přenést do reálného života a kterým věcem se naopak vyvarovat. A na zobecnění bezprostředně navazuje aktivní zkoušení, kdy se naplánované změny přenášejí do reálných (třeba pracovních) situací.

Díky správně metodicky připraveným “zážitkům”, odborně vedené reflexi, což vyžaduje opravdu zkušeného lektora, a spolupráci vzdělávatele s účastníky i po školení (follow up) se efektivita vašich školení a tréninků může zvýšit až o desítky procent!

Zážitkové učení neprobíhá jen při nějakých organizovaných aktivitách třeba na zmíněném teambuildingu nebo u vás v práci. Možná si říkáte, že se tímto způsobem učíte v každodenním životě – a máte pravdu! Chcete se něco naučit, kamarád vám řekne, jak na to, tak to jdete rovnou vyzkoušet. Pak zjistíte, jak vám to šlo, co by šlo do příště třeba vychytat a v čem se zlepšit. Zároveň můžete danou činnost zařadit do svého života, když už ji teď alespoň trochu zvládáte. No a nakonec ji budete praktikovat, zkoušet a neustále vylepšovat.

Samozřejmě zážitkové učení probíhá za splnění jednoho základního předpokladu: člověk se musí CHTÍT něco naučit, ostatně jako u každého procesu učení. Nebraňte se tedy zážitkovým formám učení v práci, když už vám dobře fungují v osobním životě, mohou váš rozvoj zpestřit a zefektivnit a vzdělávání vás dokonce může bavit. 😊

Eliška Fialová, Peopledrive