Já se pořád nesnažím. A co vy, už ty věci taky děláte naplno?

Před několika týdny jste si někteří přečetli blog s názvem „Já se nesnažím. A co vy?“. Kdo tak udělal, ať pokračuje klidně dál ve čtení. Kdo však z nějakého důvodu tu možnost neměl, vřele mu doporučuji tím začít. Přece taky nečtete detektivky od konce, to by asi moc nedávalo smysl. I když na druhou stranu, ať si dělá každý, co chce. Jste dospělí a kouč není ani maminka, ani režisér. V závěru minulého zamyšlení jsem se zmínil o tom, že vám nabídnu zaručený tip, jak některé věci skutečně dělat, a ne o tom pouze mluvit. Mnozí si umíme poručit, ale prostě se nějak neumíme poslechnout. Návod na zvýšení efektivity našeho snažení shrnu do několika bodů:

1. Když chci něčeho dosáhnout, musím mít nějaký motiv. Čím větší, tím lepší. Bez toho to nejde, když je mi něco úplně jedno, tak to neřeším a nedělám nic. A i negativní motiv někdy může fungovat (negativní motiv je třeba to, že by se mi ostatní smáli, kdybych neuspěl, případně jsem poslední/jediný, kdo něčeho ještě nedosáhl).

2. K úspěchu mi pomůže pevná vůle. Ovšem to má malou „chybičku“. Většinou se totiž naše vůle ke splnění nějakých náročných cílů především zpočátku limitně blíží nule. Jejda, takže ten návod tady končí a je úplně k ničemu? ☹

3. Nekončí. Kde totiž není na začátku vůle, musí být vytvořen návyk. Vykonávám nějakou činnost tak dlouho, až se z ní stane běžná součást mého života. Když něco opakuju pravidelně a dostatečně dlouho (některé teorie hovoří o 21, jiné o 28 či třeba 31 dnech nepřetržité aktivity), přejde mi to prostě do krve. Taky každé ráno nepřemýšlíte, co že jste to měli vlastně udělat, abyste pak zjistili, že šlo o čištění zubů.

4. Ovšem ani tím nemám zdaleka vyhráno. Moje horší já ve mně potom umí našeptávat „dnes se anglicky neuč, dnes nechoď plavat atd.“ Tady si pomůžu jednoduchou metodou. Vše si náležitě naplánuji, dám na papír a odškrtávám jednotlivá splnění jedno za druhým. Pondělí Úterý Středa Č… Co je psáno, to je dáno. Moc už o tom po naplánování nepřemýšlím, plním zadání.

5. Tento svůj harmonogram umístím tak, abych ho měl každý den často na očích (někdo na stole, jiný v kalendáři, další třeba na dveřích lednice 😊).

6. Budu tak v podobném vztahu, jako jsou profesionální sportovci se svým trenérem. Sice je dobré naslouchat svému tělu, ale taky je výrazně jednodušší na někoho předat velení a „jen“ poslouchat.

7. Abych zvýšil svoji šanci na úspěch, o svém předsevzetí řeknu i ostatním. Když třeba chci přestat kouřit, rozhlásím to všude. Proč? No protože čím víc lidí to bude vědět, tím si zvyšuji svoji naději, že neselžu (přece některým neudělám tu radost, že jsem slaboch a zklamal jsem).

8. Podpora od ostatních se nám bude hodit i v tom, že mi nejbližší okolí pomůže k vytouženému cíli společnou aktivitou. Chci třeba začít zdravěji jíst? Fajn, tak si budeme vařit a stravovat se celá rodina jinak. Chci chodit pravidelně běhat? No tak co si domlouvat tréninky ve dvojici či ve skupině, abychom se vzájemně podporovali? Pravděpodobnost, že mi třeba kvůli špatnému počasí nebude chtít vyběhnout, je určitě větší, než že se nám nebude chtít ani jednomu.

9. Jestli chcete ještě dál posunout svoje šance, dejte si nějaký benefit za splnění cíle. Vsaďte se se svým okolím, že to dokážete, a máte o motivaci víc. Odměňujte se po každém dílčím úspěchu a o to lépe potom vytrváte. Mimochodem v tomto nám mohou být příkladem třeba ženy, které se po hodině strávené v posilovně odmění pár kousky dortu v blízké cukrárně, jejichž kalorická hodnota je několikanásobně větší než předtím kalorie spálené. Pro genderovou vyrovnanost to tak máme i my muži, ale místo do cukrárny jdeme třeba do baru „U siláka“.

10. Naše desatero zakončím pozitivně. A sice tím, že uvedených 9 bodů vám dá velmi solidní předpoklad mnohých úspěchů. A kdybyste přece jen měli nějaký dotaz či potřebovali pomoct, můj mail i číslo mobilu jistě znáte. Můžeme se potom „NE/SNAŽIT“ společně 😊.

S úctou Váš PF +420 773 33 77 55 petr.friesinger@alternation.cz