Mateřství není deficit, fakt ne

Na úvod dvě poznámky pro lepší pochopení následujícího textu: za prvé: je to už pár let, kdy jsem překročil padesátku, což jistě determinuje moje názory, a za druhé: nikdy jsem nezastíral, že jsem velký obdivovatel všech kolegyň a klientek, prostě všech paní a slečen, které jsem za svoji kariéru potkal v byznysu. Aby bylo jasno, obdivuji je proto, že kromě své většinou skvělé, empatií naplněné práce, ještě vychovávají děti (já vím, že naštěstí ve větším počtu případů ne samy) a vedou celou domácnost (já vím, že naštěstí ve větším počtu případů ne samy :-)). To, co zvládají ženy, by chlap (čest výjimkám) nikdy nedal :-)!

Ženy jsou v byznysu fenomén. V posledních letech pak často slýcháme o povinných kvótách žen v představenstvech firem, o nutnosti genderově vyváženého přístupu právě k ženám, o podpoře žen – matek v rychlém návratu do zaměstnání. Čteme si příběhy úspěšných manažerek, které zvládly vybudovat nevídanou kariéru, a přitom mít tři děti. Bohaté firmy nabízejí školky a jesle pro děti svých pracovníků. Politici diskutují o tom, zda by jesle mohly fungovat už pro šestiměsíční mimina, atd.

Ženy jsou současnou byznysovou kulturou tlačeny k tomu, aby se co nejrychleji vrátily do práce a zapojily se zase tak, jako by se jim ani žádné dítě nenarodilo. Hlavně aby neztratily pracovní návyky, nezapomněly procesy, dohnaly „zameškanou“ práci. Aby prostě byly stejné jako „než měly ty děti“! Společnost tuto snahu zakrývá pokryteckými diskusemi, benefity, kvótami, soutěžemi o titul top manažerky.

Ženy samy ovšem často zpět do práce spěchají, zkracují čas, kdy mohou být na světě jen pro svého potomka, na minimum. Také zakládají diskusní fóra o rovnoprávnosti žen, některé si nepřechylují jména, aby se vyrovnaly mužům (?), jezdí velkými vozy, nosí kožené aktovky. A často také nemluví o svých dětech, o svém mateřství, o té „dovolené“, na kterou se právě chystají, nebo kterou mají již párkrát za sebou.

Společnost jako celek se snaží nevidět to, co je přece od pradávna jasné: ženy jsou nejen krásnější polovinou lidstva a „personálním materiálem“, ale hlavně matkami a nositelkami budoucnosti lidstva (to je konstatování, nikoli patetické provolání).

Nezapomeňme: Nežijeme přece proto, abychom pracovali. Pracujeme proto, abychom žili. A život, to je rodina, děti, pomáhající manžel, a….maminka.

A teď to nejdůležitější: všimli jste si, že většina šéfů a personalistů vnímá mateřství jako deficit, který ovšem „v naší firmě vstřícným přístupem, podporou a tolerantností překonáváme“. Ten přístup: mateřství je něco špatného a musíme jeho dopady na pracovnici, tým, jehož je členem, potažmo celou firmu, eliminovat!

Vždyť je to přece úplně obráceně: mateřství každou ženu neuvěřitelně obohatí, neměla by se zpět do práce vracet stejná, to by byla hrozná škoda. Ona během svého mateřství a díky výchově dětí (a znovu opakuji: snad s milujícím, pomáhajícím a o povinnosti se dělícím manželem) získá jiný pohled na svět, získá nadhled, odstup od problémů byznysu. A právě proto je potom velikým přínosem pro firmu plnou sebestředných, do svých problémů zahleděných chlapů, kteří už dávno ztratili schopnost být „out of the Box“.

Dopřejme ženám časový i mentální prostor pro jejich mateřství, nezkracujme ho jeslemi pro mimina. Važme si matek, ať si i ony váží sebe a nepodléhají občasným depkám, zda teď, s tím capartem na krku, v dnešním světě obstojí.

Chcete mít lidskou, altruistickou, empatickou, zpětnovazební firemní kulturu? Važte si svých žen a naslouchejte jim. Přizpůsobujte nejen ženy systémům, ale také systémy ženám.

Jak už jsem avizoval, jsem chlap, starší pán :-), nikdy jsem nerodil, ale dvakrát pyšně byl u porodu. Zajímají mě vaše názory na tuto problematiku. Napište mi: roman.fiala@alternation.cz