Patří politika do byznysu?

Už ta otázka sama o sobě je provokativní a jaksi nepatřičná. Kolik kamarádů a kolegů mi už říkalo, ať politiku do byznysu netahám!

Jak to tedy je “správně”?

V úzkém slova smyslu politika do byznysu nepatří: myšleno do obchodního jednání a vyjednávání s klienty. Tam opravdu nepatří, stejně jako jiná “riskantní” témata: náboženské preference, sex, niterně osobní témata, počasí 😉 apod.

V širším smyslu slova, ve společenském a kulturním kontextu, však politika do byznysu jednoznačně patří.

Proč?

Protože politici logicky ovlivňují legislativu a ta vytváří mantinely pro všechny podnikatele.

Daňové, environmentální, a jiné zákony přece denně ovlivňují chování a rozhodování majitelů firem, živnostníků, ale také řadových zaměstnanců. Vezměme dnes aktuálně třeba první tři dny nemocenské, jak velký dopad mnohdy mají změny názorů právě vládnoucí garnitury na konkrétní zaměstnavatele i zaměstnance.

No a co, řeknete si. To je přece jasné - objevuje tedy autor těchto řádků Ameriku?

Zkusme se na celou věc podívat jako na systém, který by měl dlouhodobě fungovat: politika a byznys jsou spojené nádoby: nemohou bez sebe a vzájemného sebeovlivňování existovat. Zákonodárci (tedy politici) určují rámec pro byznys, jak jsme popsali výše. Byznysmeni zase svojí kreativitou, ale třeba i svými inovacemi určují, čím se budou muset politici následně zabývat. Vezměme si třeba sdílené služby jako Uber, samořiditelná auta, agenturní pracovníky z Polska, drony a mnoho dalších příkladů, které sekundárně vyvolávají legislativní změny a další opatření politiků.

Z tohoto pohledu tvoří politika a byznys opravdu systém. Systém obousměrný a zpětnovazební.

Státní rozpočet potřebuje více peněz, podnikateli, akceptuj úpravy daňových zákonů. A naopak: my jsme vymysleli inovaci, státe, dodělej nám k tomu odpovídající legislativu. Politika patří do byznysu a byznys svým způsobem do politiky. S občasnými excesy to celé vlastně funguje.

Výše uvedený popis systému ovšem není úplný, je to pouze jeho hard část. Zcela chybí softová polovina systému. Tou myslím kulturu, etiku, hodnoty, způsob komunikace. I v této druhé polovině by měla být rovnováha, obousměrnost a fungující zpětná vazba.

Zde, díky médiím a dalším silným nástrojům, politici tuto sféru denně ovlivňují. Aniž si to většina lidí uvědomuje. Právě politici určují svým chováním dnešní (a dnes je třeba připomenout, že bohužel i na dlouhé roky budoucí) hranice pro etiku, pokoru, důvěru, dodržování pravidel, pravdu a lež. Determinují tak i celý byznysový svět. Je tedy reálným rizikem, že do podnikání bude dnes postupně pronikat lež, sprostota, pokrytectví, které denně přes média vidíme a slyšíme z nejvyšších politických míst? Vzorce chování přeci fungují. V našem nevědomí. Stále.

U těchto “soft skills” není náš systém politika-byznys obousměrný a zpětnovazební. Je pouze jednosměrný. V tom je skryto velké riziko. Politická morálka nenápadně posouvá hranice byznysové morálky… Co by bylo před pár lety nemožné, je dnes tiše akceptováno. Jsem přílišný pesimista? Nejsem, jen bych rád rozpoutal debatu na toto téma. A také bych byl rád, kdyby výše popsaný systém byl i v části “soft” obousměrný, aby byla šance, že vydrží a jednoho dne se nezhroutí. Tu obousměrnost mohou zajistit podnikatelé, manažeři, lidé z byznysu tím, že budou protiváhou zkažené morálky a nebudou se bát nahlas pojmenovávat a odsuzovat nešvary našich politiků. Každý sám za sebe. Denně. Vzorce chování fungují :-)

Politika do byznysu patří. Mluvme o ní. Říkejme své názory. Poskytujme politikům zpětnou vazbu také v té softové části našeho společného systému. I když bude nevyžádaná. Vytváříme si tak podnikatelské prostředí do budoucna.

Stejně jako v dobré, perspektivní firmě zvládají zaměstnanci nejen potřebné tvrdé dovednosti, ale také ty měkké, umí komunikovat, pracovat v týmu, být tolerantní a slušní, stejně tak je to potřeba v celé společnosti. Aby byla perspektivní.

Stejně jako v dobré, perspektivní firmě existuje obousměrný systém (zpětná vazba), stejně tak je to potřeba v celé společnosti. Aby byla perspektivní.

Roman Fiala