%20-%20kopie.png){kind=small}
Čas našich předků běžel jinak. Vrátíme se k tomu i my?
Ta změna nepotkala určitě všechny. Hodně našich klientů se ale v těchto dnech dostalo nedobrovolně do úplně jiného modu ( viz také předchozí příspěvek zde: https://www.alternation.cz/post/příběhy-dnešního-dne)
Pojďme se podívat z nadhledu, k čemu nyní vlastně došlo. Pro vysvětlení je třeba vrátit se v minulosti o tisíce let zpátky. Tehdy naši předkové žili v tzv. CYKLICKÉM ČASE. Jako ilustrace nám může posloužit třeba tento obrázek:
Nebo tento:
Lidé v daleké historii v každý časový okamžik věděli, co bude následovat. Vše se opakovalo stále dokola, cyklicky se vše znovu a znovu vracelo: jaro, léto, podzim zima. Ráno, poledne, večer, noc. Všichni věděli, co mají v které fázi cyklu dělat a co budou dělat v té následující. Jinak to nešlo. Na jaře zaseju, v létě zalévám, na podzim sklidím. V zimě budu jíst zásoby, přijde jaro a já zaseju, ... Ráno rozdělám oheň, jdu na lov, vařím, jím...
Je třeba si uvědomit, že lidé tehdy vlastně žádný „čas“ v našem smyslu slova neměřili, neexistovali žádné hodiny. Jak víme, čas je lidský konstrukt (překvapení?). V dobách cyklického času žili všichni v klidu, bez stresů, protože se mohli na 100% spolehnout, co bude následovat. Cykličnost nám dává klid.
Ještě před pár dny ovšem většina z nás, kdo jsme dnes nuceně „zavřeni doma“, žila ve zcela jiném modu: žili jsme v tzv. LINEÁRNÍM ČASE. Můžeme si ho ilustrovat opět obrázkem:
Co vidíte? Čára, která vede stále kupředu, navíc nikde nekončí a lemují ji stále nové informace, úkoly, zadání, sliby, termíny, atd. Práce, zaměstnání, byznys. Nevíme, co nás čeká zítra, za hodinu, v dalším mailu. Takový způsob vnímání času nás dostával do stresu. Běželi jsme a běželi a běželi... :-( Ano, jedním z důsledků byly nemoci, workoholismus, rozvody. Ti moudřejší si dokázali nastavovat sami pro sebe pravidla a rituály. Tedy vraceli se vlastně vědomě a cíleně k cyklickému času! Přijdu domů, políbím manželku, převléknu se do domácího, nazuju papuče, otevřu si pivo, ... :-) To je rituál. Každé ráno jdu na vycházku se psem. To je rituál. Neděli večer si nechávám pro kávu sám se sebou a přemýšlím o dalším týdnu. To je rituál. Většina ovšem jela pouze ve vleku úkolů, mailů, telefonátů.
Změnou situace kolem nás jsme vlastně dostali možnost vrátit se k cyklickému času. Opustit nekonečný běh do nikam času lineárního, kdy jsme řízeni z vnějšku, a nastavit si svá vlastní pravidla, rituály a řád. Dnešní situace, kdy jsme najednou celá rodina doma, si vyžaduje rituály, dohody, pravidla. Teď bude totiž možná mnoho dní vypadat jeden jako druhý. Hezky cyklicky se budou stále stejně opakovat :-). Z těchto dnů se můžeme poučit a některé zásady cykličnosti si v životech zachovat i do budoucna, až zase ráno sedneme do auta a vyrazíme po své přímce... Nebo ne? :-)
Váš
Roman Fiala