Lidé jako Ježci a Lišky

Lidé se dělí na Ježky a Lišky.

Z díla řeckého básníka Archilocha prý pochází tento fragment: „Liška zná spoustu věcí, ježek jen jedinou, zato důležitou.“

Možná by tato věta zapadla v množství antické literatury, kdyby ji neoprášil rusko-britský filozof a historik Isaiah Berlin. Ten na základě Archilovy věty sepsal esej Ježek a liška. Tam mimo jiné vtipně rozděluje slavné spisovatele, myslitele a vědce naší minulosti právě na „Ježky“ a „Lišky“.

Ježci jsou ti, kdo mají na svět jeden velký, zásadní, jasný názor. Umí ho dobře prezentovat a obhajovat. Neuznávají názory jiných (v tu chvíli vystrkují své bodliny), natož svoji chybu. Svůj názor nemění a vystačí si s ním mnohdy po celý život.

Lišky uvažují komplexně, nevěří v to, že chod dějin určuje jedna velká věc. Naopak uznávají, že realita kolem nás je výsledkem mnoha činitelů, včetně třeba i takového, jako je štěstí, nebo smůla :o). Svůj názor jsou ochotni změnit (přebíhají jako ta pomyslná liška od oblasti k oblasti a hledají souvislosti).

Kdo už jste četl na našem blogu o Dunningově – Krugerově efektu https://www.alternation.cz/post/dunningův-krugerův-efekt-v-praxi, možná si teď už přiřazujete ježky k sebevědomým nekompetentním lidem a lišky k expertům bez sebedůvěry. Někdy to tak bývá, ale ne vždy.

K čemu nám znalost teorie ježků a lišek může být v osobním nebo firemním životě?

Oba tyto osobnostní typy se zásadně odlišují v jedné věci, kterou jsme zatím nezmínili. Totiž v předpovědích vývoje dané oblasti, události, situace, činnosti, projektu, apod. Lišky jsou oproti ježkům v takových předpovědích daleko úspěšnější, mnohem lépe odhadují „jak tohle dopadne“. Dokázal to americký psycholog Philip Tetlock. Ten v polovině 80.let minulého století sestavil skupinu 284 expertů a nechal je odhadovat pravděpodobnost vývoje různých reálných světových událostí. Získal tak skoro 30.000 předpovědí! Po dvaceti letech (!) srovnal všechny predikce s realitou a zjistil, že lišky jsou významně přesnější. Možná je tahle výhoda lišek dána tím, že „netlačí“ tolik svůj názor a jsou prostě víc zvyklí akceptovat pluralitu názorů, naslouchat, pracovat se širokou škálou vstupů předtím, než vysloví predikci. Možná je to dáno deficitem ježků, kteří se nechávají příliš často a rychle strhnout svými vlastními názory :o). Možná je to kombinace obojího.

Máme-li tedy ve svém okolí lišky, važme si jich a naslouchejme jim vždy, když budeme přemýšlet o budoucnosti a nebudeme si jistí, jakou variantu zvolit. Zvýší nám to šance na správné rozhodnutí. Ale nezanedbávejme přitom ani ježky. Ti pro nás mohou být nejen zdravou oponenturou liškám, ale také startovačem, který se vrhne do akce v době, kdy liška ještě pobíhá okolo :o). Každá cesta musí přeci začít prvním krokem.

Úspěšná rozhodnutí se správnou predikcí důsledků vám přeje

Roman Fiala