%20-%20kopie.png){kind=small}
Tento jev z oblasti sociální psychologie popsali pánové, po nichž dostal název, relativně teprve nedávno, v roce 1999.
Jedná se o jedno z tzv. kognitivních zkreslení (k těm se v tomto seriálu ještě několikrát dostaneme). David Dunning a Justin Kruger ve svém výzkumu zjistili, že se sebehodnocení lidí (a důvěra v sebe sama) liší podle míry jejich skutečné kompetentnosti, tedy skutečné expertnosti, odbornosti, úrovně znalostí dané problematiky.
Lidé s podprůměrnými kompetencemi svůj vlastní výkon výrazně přeceňují.
Naopak lidé s nadprůměrnými schopnostmi mají tendenci svůj vlastní výkon podceňovat.
Dá se to říci ještě jinak: v prvním případě jde o přecenění svých vlastních sil, ve druhém případě o přecenění sil ostatních.
Kde se tento efekt projevuje v praxi? Všude. Víc jsou slyšet ti, kdo méně vědí, protože si více věří, tedy se nebojí prezentovat své názory. Stačí se podívat na sociální sítě a komentáře pod příspěvky :o). Často se s Dunning-Krugerovým efektem můžeme setkat také v médiích (typické jsou tzv. mluvící hlavy v televizi, tedy lidé, kteří jsou schopni se vyjádřit ke všemu: „Dejte mi téma a já o něm budu mluvit...“). Vezměme si konkrétní příklad, třeba téma globálního oteplování v televizní diskuzi. TV zve hosty: vědce, novináře, politiky, komentátory. Kvůli vyváženosti z celého „názorového spektra“. Ti, kteří jsou velmi kompetentní, třeba někdo z vědeckých kapacit, si málo věří. Pozvání tedy raději odmítnou, protože se obávají, že nebudou schopni vše přesně vysvětlit. Ti, kdo o problematice moc nevědí, si naopak věří, proto do debaty přijdou (a mohou být klidně z celého názorového spektra). My, diváci, potom sledujeme vlastně svým způsobem „béčkovou“ diskusi sebevědomých podprůměrných „odborníků“, kteří si o tématu někde přečetli dva články. Ti největší odborníci ve studiu totiž nejsou. Diskuse se ale divákům líbí, protože zkušené mluvící hlavy jsou prostě velmi přesvědčivé :-).
Pokud dramaturgie TV hodně přemlouvá zvané hosty, tak možná i ten opravdový expert nakonec kývne a přijde. Jak to bude vypadat v tomto případě při debatě? Ano, odhadujete správně: sebevědomí neznalci našeho experta úplně převálcují. Jejich argumenty jsou totiž jasné, jednoduché, srozumitelné. Kdežto náš expert váhá, zadrhává se, používá složité věty, vysvětluje „zbytečné“ detaily. Proto jeho projev vyznívá nedůvěryhodně.
Příklad z televizní debaty můžeme zobecnit. Všude kolem nás je spousta příliš mluvících nekompetentních lidí s jasnými názory. Téměř denně my sami zažíváme podobné situace.
A tyto situace se opakují, stále dokola. A my všichni sledujeme, posloucháme, čteme, věříme (!) názorům sebevědomých nekompetentních kolegů, šéfů, sousedů, a také expertů, prognostiků, politiků, novinářů, atd... Skuteční odborníci zůstávají často skryti v pozadí.
Takže nám vlastně není přáno získat opravdu fundované, pravdivé informace? Ale ano! Pokud známe, a to vy, kdo jste dočetli až sem, už znáte, Dunningův – Krugerův efekt, tak víme, že v přijímání informací a názorů musíme být opatrní a ostražití.
Proto:
Přemýšlejme, kdo je ten člověk, který se k danému tématu vyjadřuje. Odkud vzal své názory? Jaká data využívá? Z čeho vychází jeho sebevědomí?
Neztrácejme hned trpělivost, pokud nám někdo něco vysvětluje moc zdlouhavě a složitě. Možná je to proto, že tomu rozumí víc než ostatní. Dejme mu, a sobě, šanci.
Všímejme si v našem okolí těch, kdo své názory moc neprezentují. Zapojujme je do diskusí, projektů. Oni možná hodně vědí :-)
Nebojme se, a pokud nás dané téma opravdu zajímá, přečtěme si občas i texty z echt odborné literatury. Nevadí, že neporozumíme úplně všemu. Něco v nás zůstane a třeba nám to příště pomůže „prokouknout“ nabubřelá slova nekompetentního mluvky.
Používejme v diskusích často otázky. Ptejme se do hloubky, konkrétně. Nenechme se odbýt obecnými frázemi.
A víte, jak také poznáte nekompetentního mluvku od experta? Při předložení jasných argumentů a dat, která nepodporují jeho vlastní názor, se stále drží svého původního názoru. Nepřijme jinou možnost. Skutečný odborník je ochoten svůj předchozí názor korigovat.
Tak ať vždy poznáte, kdo ve vašem okolí je opravdu kompetentní a kdo klame tělem :-)
Příště ještě k tomuto tématu, pro změnu o liškách a ježcích :o)
P.S.: Pánové Dunning a Kruger za tento výzkum a svoji teorii dostali Nobelovu cenu.
Váš
Roman Fiala