https://forms.gle/wxx9LiDkSbcUcnPk8Víte, co mě po letech práce s lidmi pořád dojímá? Jak často potkávám někoho naprosto skvělého, chytrého, zkušeného, s názorem, který stojí za to slyšet a ten člověk mi řekne: „Já ale neumím prezentovat."
Bytostně odmítám konglomerátní řetězce kaváren. Vykořisťování malých zemědělců a jejich rodin ze států třetího světa v honbě za miliardovými zisky je mi zcela bez ostychu odporné - jinými slovy - vítejte v pozdním kapitalismu.
Většina rodinných firem si myslí, že na předání své firmy další generaci mají ještě čas.
Ale nástupnictví nečeká. A když se neřeší včas, rozhoduje místo rodiny náhoda, emoce - nebo dokonce soud. A to je přesně chvíle, kdy o budoucnosti firmy nerozhoduje rodina, ale systém.
Dnešní děti vyrůstají ve světě, který je rychlejší a náročnější, než jaký znali jejich rodiče. Už dávno nejde jen o známky ve škole nebo o to, kolik mají kroužků. Společnost po nich chce kreativitu, odolnost, spolupráci i schopnost samostatně se rozhodovat.
Disclaimer: V našem slangu se používá věta: ,,Friendly fire will not be tolerated.” Věta s videoherním a humorným podtextem, která označuje moment, když člen konkrétní skupiny nečekaně začne útočit proti ní.
Položili jste si už někdy otázku, z čeho vlastně pramení naše nespokojenost s druhými lidmi? Pravděpodobně byste měli tyto, nebo podobné odpovědi:
V mnoha firmách dnes panuje klamný dojem, že čím více je manažer vytížen, tím efektivnější je jeho práce. Typický „manažer“ dnešní doby je neustále „v jednom kole“, přepíná mezi schůzkami, kontroluje e-maily, přijímá hovory, zapisuje poznámky, rozesílá whatsapky.
V socioekonomických průzkumech a studiích, v médiích - jakmile generalizujeme některé socioekonomické faktory, z lidí se stávají pouhá čísla, výplně koláčových grafů a průměrů. To samozřejmě smysl dává, ovšem vždy se z těchto statistik dají vyvodit jednotlivá generalizovaná stanoviska.
