Když se spolu budeme bavit o improvizaci, nejspíš mi řeknete, že ji máte v malíku, protože improvizujete celý život. Ano, často ten pocit máme, když věci nejdou podle plánu, všechno nám padá na hlavu, čas jako by se zbláznil… a my to musíme vyřešit a většinou z toho nějak vybruslíme – skvělá dovednost!
Ale co když vám řeknu, že za tím slovíčkem „improvizace“ je něco trochu víc?
Dnes to bude o aplikované improvizaci. Vedle ještě existuje ta divadelní. To je sestra, kterou bych pro teď nechala hercům a herečkám…
Velmi často si lidé myslí, že improvizace je, že někam přijdete a z fleku dáte skvělou prezentaci, bez přípravy. Že přesně o tom to je. A ono ne. Jsou lidé, kteří jsou schopni někam přijít a z fleku něco říct, většinou to zní přesvědčivě a sebevědomě. Občas to jsou jen kraviny, které ale možná ani nechytíte, protože jejich projev je fakt dobrej! Takových lidí není moc a ani jim není co závidět.
Na dobrou prezentaci, projev, školení se prostě musíte připravit, bez přípravy to nejde. Je dobré si to trénovat, možná jít na školení, mít k sobě někoho, kdo vám s tím pomůže a pak trénovat a sbírat zpětnou vazbu a zase trénovat…
A to stejné platí i o improvizace, i ta se musí trénovat. A není to o nepřipravenosti, ale je to o umění dobře zareagovat. Nenechat se zaskočit, rozhodit. Začít věřit své hlavě, že vás v tom nenechá, že se na ni můžete spolehnout, a to i v těžších situacích.
Představte si, že jdete prezentovat a najednou vám vypadne myšlenka. Ticho, to trapné ticho, které se snažíte zaplašit, ale místo toho slyšíte, jak koktáte nesmysly a cítíte, jak rudnete. V tu chvíli máte, samozřejmě, plnou pozornost publika. A je vám TRAPNĚ.
Stává se to. Bude se vám to stávat dál. A pokud jste hodně ostřílení, o to víc vás překvapí, když se vám to stane. A jak to souvisí s improvizací?
Díky improvizaci se učíme takové situace brát s větší lehkostí. Trénujeme to.
Být dospělý a trapný se nenosí, jenže ono je to naprosto přirozený. Stejně jako dělání chyb. Chyby máme v impru rádi. Během improvizačních setkání děláme spoustu cvičení, které jsou na chybu zaměřené. V rychlém tempu sekáme jednu chybu za druhou, a ještě si za to zatleskáme – pozor, ne ironicky, ale opravdu si tu chybu vychutnáme, oceníme se a jedeme dál. Boříme tím jakousi představu, že chyby jsou špatné, dehonestující a odsouzeníhodné.
Jako dospělí přeci máme vědět, jak se chybám vyvarovat. Jenže omyl! Chyby nás provázejí celý život a já vám říkám, že neznám nikoho, kdo by je dělal schválně. Ony se dějou a my se z nich máme poučit, mají nás posunout. Ale je užitečné si zažít, že chyby jsou a budou naší součástí, umět je přijmout a nestydět se za ně. Pokud s chybou neumíme pracovat, tak se taky může stát, že si vytvoříme strategii, že za ně může někdo jiný… a co si budeme povídat, to nechceme.
Co dalšího nás improvizace učí, je nebát se nových výzev.
Tak moc se bojíme selhání, zklamání a již zmíněných chyb (a že to někdo uvidí!), že raději zůstáváme ve své komfortní zóně a moc se nehrneme do něčeho nového – co když u toho budeme trapní?
Nedávno jsem byla na výletě a trochu jsme se nudili. Začali jsme vymýšlet, co bychom tak mohli hrát a do toho někdo proneslo: hlavně žádné impro! Byla tam prostě nějaká obava. A ty máme zase všichni, je to přirozené. Ale jak takové obavy obejít? Jak se jimi nenechat zastavit?
Pomůže nám další impro princip „Ano, a…". Přijímám nabídku a většinou k ní ještě něco přidám. Pro začátek postačí, když si začneme všímat, kolikrát za den řekneme „Ne“. Už to v nás může vyvolat první AHA momenty. V další fázi se učíme lépe poslouchat a na nabídky říkat více ANO a sledovat, co se stane. Slovíčko NE, je samozřejmě také velmi důležité, hlídá nás, nastavuje hranice, což je úplně v pořádku. Jen někdy možná nerozlišujeme, kdy to jsou hranice, nebo kdy se už ochuzujeme o novou příležitost.
Já sama se díky principu Ano, a… dostala ke krásným příležitostem, o které bych dříve přišla, protože jsem se toho bála.
Chcete příklad? Bylo mi nabídnuto moderování mikulášské besídky pro asi 200 lidí, to už vyžaduje mikrofon a dávku odvahu. Vím, že dříve bych do toho nešla, vymyslela bych neprůstřelné důvody, proč nemůžu. Tentokrát jsem na to řekla ano a byla to skvělá zkušenost. Jestli jsem byla nervózní? To si pište, ale už si to umím užít!
Dora Grimová
People & Culture Leader | HR Manager | Learning & Coaching | Talent Growth | Hogan Certified
