Že vy jste četli můj příspěvek na LinkedInu a potom vás to odkázalo sem? Není to úplně nepravděpodobné. 


A proč se tak stalo? To je dost jednoduché. Ne každý totiž zná krédo pana Fulghuma, které sepsal ve své knížce „VŠECHNO, CO OPRAVDU POTŘEBUJU ZNÁT, JSEM SE NAUČIL V MATEŘSKÉ ŠKOLCE“. 


Bez jeho znalosti by potom onen příspěvek nedával moc smysl, a proto ho zde uvádím v nezkrácené podobě:
VŠECHNO, CO OPRAVDU POTŘEBUJU ZNÁT o tom, jak žít, co dělat a jak vůbec být, jsem se naučil v mateřské školce. Moudrost mě nečekala na vrcholu hory zvané postgraduál, ale na pískovišti v nedělní škole. 

Tohle jsem se tam naučil:
O všechno se rozděl.
Hraj fér.
Nikoho nebij.
Vracej věci tam, kde jsi je našel.
Uklízej po sobě.
Neber si nic, co ti nepatří.
Když někomu ublížíš, řekni promiň.
Před jídlem si umyj ruce.
Splachuj.
Teplé koláčky a studené mléko ti udělají dobře.
Žij vyrovnaně – trochu se uč a trochu přemýšlej a každý den trochu maluj a kresli a zpívej a tancuj a hraj si a pracuj.
Každý den odpoledne si zdřímni.
Když vyrazíš do světa, dávej pozor na auta, chytni někoho za ruku a drž se s ostatními pohromadě.
Nepřestávej žasnout. Vzpomeň si na semínko v plastikovém kelímku – kořínky míří dolů a rostlinka stoupá vzhůru a nikdo vlastně neví jak a proč, ale my všichni jsme takoví.
Zlaté rybičky, křečci a bílé myšky a dokonce i to semínko v kelímku – všichni umřou. My také.
A nikdy nezapomeň na dětské obrázkové knížky a první slovo, které ses naučil – největší slovo ze všech – DÍVEJ SE.
Všechno, co potřebujete znát, tam někde je. Slušnost, láska a základy hygieny. Ekologie, politika, rovnost a rozumný život.
Vyberte si kterékoliv z těch pravidel a řekněte to složitými dospělými výrazy a vztáhněte si na to svůj život v rodině nebo práci, na svou vládu nebo svůj svět a uvidíte, že to platí, je to jasné a sedí to. A představte si, oč lepší by byl svět, kdybychom si všichni – na celém světě – každý den ve tři odpoledne dali koláček a mléko a pak si lehli a zdřímli si s polštářkem pod hlavou. Nebo kdyby základní politikou všech vlád bylo vždycky vracet věci nazpátek a uklízet po sobě.
A stále ještě platí – bez ohledu na to, kolik vám je let -, že když vyrazíte do světa, nejlepší je chytit někoho za ruku a držet se pohromadě.


Jejda, a je dost možné, že někteří dočetli až sem slova pana Fulghuma a přitom si z nějakého důvodu (třeba že ho vůbec nemají) neměli možnost přečíst onen příspěvek na LinkedInu. Co s tím?


Asi tady uvedu i jeho znění v nezkrácené podobě (v tomto okamžiku mohou přestat číst ti, kteří si již přečetli příspěvek na LinkedInu 😁:

-------------------------------------------------------------------------------------
Kdo by neznal knihy amerického spisovatele Roberta Fulghuma? Asi se pár takových lidí najde. Každopádně mezi ně nepatří moje starší dcery, ty na nich totiž vyrůstaly. Stejně jako třeba Cimrmani je už od dětských let ovlivňovaly jeho knížky, které jsem jim četl před spaním.


A mezi nimi byla naprostý hit útlá knížka „Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce“. 


Někdo má desatero, někdo třeba nějakou svoji mantru či určitou filozofii. My měli rady a návody, které v té knížce moc hezky rozvedl. 


A tak jsme se v duchu jeho kréda „trochu učili, trochu přemýšleli, každý den trochu malovali a zpívali a tancovali a hráli si a pracovali“. Věděli jsme, že „teplé koláčky a studené mléko nám udělají dobře“ a „občas si odpoledne zdřímli“. 


Někdy jsme taky společně nostalgicky brečeli nad tím, že „zlaté rybičky, křečci, a bílé myšky a dokonce i semínko v kelímku – všichni umřou. A my také“ 😪.


A potom jsme si vytvořili svoje vlastní pravidla. A holky je dodržovaly, jak to nejlépe šlo.
Jaké? Je to takové naše rodinné sedmero. Tady je:
ZDRAVIT
PROSIT
DĚKOVAT
HRÁT FÉR
BÝT SÉGRA
NEURÁŽET SE
ZBYTEČNĚ NEBREČET.

Jen pro úplnost a vysvětlení: ZBYTEČNĚ NEBREČET je myšleno opravdu ZBYTEČNĚ, protože on takový pláč může být někdy očistný a někdy i přínosný.


Dodnes si tuto naši sedmerku holky pamatují. A seznámily s ní po čase i svoji nejmladší sestru. Možná ji jednou použijí i pro výchovu svých dětí… Anebo možná taky ne. Ale i tak to stálo za to 😊…

 

Petr Friesinger, lektor a kouč Alternation, spol. s r.o.
 

Tagy