%20-%20kopie.png){kind=small}
Adventní zamyšlení o čase a efektivitě
Budou Vánoce.
Můj kamarád, úspěšný podnikatel, mi nedávno popisoval, co se mu letos už několikrát stalo. Večer po dlouhém pracovním dnu a po cestě autem domů nejprve po Praze, potom po dálnici a v závěru po místní okresce, přijel před dům úplně vyšťavený a v autě usnul! Probudil se až zimou, vystoupil z auta a šel domů.
Jeden z našich klientů, pracovitý a velmi dynamický top manažer měl před pár dny autohavárii. Vyjel z vozovky, přerazil telegrafní sloup, úplně zdemoloval auto a přežil jen díky moderním bezpečnostním prvkům drahého modelu. Stalo se to večer, po dlouhém namáhavém dni a následné návštěvě posilovny.
Je to trochu móda být plně vytížení. Pracujeme od rána do večera. Potom „aktivně trávíme“ to málo potenciálně volného času. Pracujeme o víkendu. A přitom stále nemáme hotovo. Na nestíhání všichni nadáváme, ale ono je to vlastně docela cool. Nedej bože, že by si někdo všiml, že občas nic neděláme! Mnohým tenhle frmol dělá dobře. Jakmile mají náhodou chvilku volnou, hned si tam něco přihodí. Když už se nenabízí nic pracovního, tak aspoň to fitko, nebo si jít zaběhat. Samozřejmě potom ještě stihnout posezení s kolegy. A v noci dodělat projekt.
Neumíme se zastavit. Možná to v nás kdysi vypěstovali rodiče, kteří nám v dětství plnili každé odpoledne od pondělí do pátku „mimoškolní činností“. V praxi to vypadalo tak, že jsme byli voženi každé odpoledne z hudebky na tenis a druhý den stejně, jen v opačném pořadí. O víkendu byl samozřejmě zápas nebo turnaj ve vzdáleném městě. Honem, honem, honem!
Ti v dospělosti „úspěšní“, manažeři, konzultanti, vrcholní politici žijí v poklusu dodnes. A chlubí se tím: „Spím málo, stačí mi čtyři hodiny“. „Včera v deset večer jsem se cestou z posilovny zastavil ještě za kamarády v baru“. „Kromě šéfování ve firmě vedu ještě klub šachistů, jsem ve školské radě, externě vyučuji na vysoké škole, a....“ „O víkendu jedu na lyžovačku“. „Přes noc ti to zpracuji, jasně“. „Pošli mi ten mail do auta“. „Já ti to pošlu během porady hotové“. A tak dále a tak podobně.
Ti, kdo v naší společnosti činí důležitá rozhodnutí, dělají tak v poklusu. Často bez soustředění, s myšlenkami už na příští úkol, další meeting. Ti, kdo vedou firmu, oddělení, vládu, projekty, rodinu jsou uhnaní a unavení. Jejich mozek, pracující trvale v modu rychlého myšlení (viz Mlodinov, Kahneman) přestává být kreativní. Ztrácejí schopnost kooperace. Nemají nadhled. Ztrácejí rozvahu a nevidí souvislosti.
Těm, kdo se stále někam ženou, díky čemuž se dostali „nahoru“, chybí tedy ty nejpotřebnější schopnosti pro dnešní dobu: kreativita, kooperace, týmovost, nadhled, rozvaha, vědomí souvislostí, schopnost naslouchat.
Ti, kdo se stále někam ženou, neohrožují jen sami sebe. Svými rozhodnutími ohrožují jim svěřené celky. Potenciální míra chybných rozhodnutí je u nich velmi vysoká. Podle toho pak mnohdy vypadají naše firmy, rodiny, společnost jako celek.
Co s tím?
Jako vždy, první a mnohdy jediné, co můžeme udělat, je začít sami u sebe. Pokud najdeme alespoň minimum nutné sebereflexe, vezměme v neděli papír a tužku a napišme si vše, opravdu VŠE, co jsme v uplynulém týdnu udělali. Potom podtrhněme to, co bylo nezbytné, co přineslo prokazatelnou pozitivní změnu. Vše ostatní jsme nemuseli dělat. Mohli jsme získat čas pro přemýšlení o důležitých věcech. Mohli jsme ty důležité věci dělat s větší rozvahou, větším klidem, a tudíž vyšší mírou efektivity a správnosti. Mohli jsme si dopřát komfort přemýšlení v pomalém čase, komfort pomalého myšlení.
Smyslem života není stihnout „vše“. Smyslem života je dělat to správné.
Budou Vánoce.
Kdy jindy, když ne teď, se můžeme zamyslet nad svými prioritami, nad tím, čím je vyplněn náš čas. Najděme si tedy chvilku pro posezení sami se sebou, nespěchejme, přemýšlejme. Které věci jsme v tomto roce vůbec dělat nemuseli? Kterým opravdu důležitým věcem jsme naopak věnovali dostatek potřebného času?
Možná bude výstupem takového posezení to, že zredukujeme své aktivity a zpomalíme. Možná zjistíme, že nemusíme vše stihnout. Třeba nám dojde, že není smyslem života využít všechny možnosti, které máme. Možná potom budeme klidnější, soustředěnější, kreativnější. Třeba se pak staneme svému okolí prospěšnějšími.
Krásný advent!
Roman Fiala
Mohlo by vás také zajímat: