Otravné myšlenky a jeden fígl, jak se jich zbavit

Vidíte růžového slona?


Taky se vám občas stává, že vás pronásleduje otravná myšlenka, nepříjemná vzpomínka, nebo obava, a ne a ne se jí zbavit? Čím víc si říkáte: "Nebudu na to myslet!" anebo: "Proč na to myslím, když mě to ničí?", tím víc nabývá myšlenka na síle. Takhle se jí nezbavíte. Stále jí totiž věnujete pozornost a to se té myšlence líbí. Když už vás to přemýšlení bude opravdu štvát, zkuste takový pokus. Zeptejte se sami sebe: "Chci na to myslet? Chci tomu opravdu věnovat svoji pozornost a energii?". Odpověď bude pravděpodobně razantní "Ne!". A teď přijde ten fígl - zeptejte se dál: "Na co teda chci myslet? Čím se chci opravdu zabývat?". Určitě to víte! A je to. Uspokojíte hlavu, která chce přemýšlet, jen jí nasměrujete na to, co vás opravdu zajímá. Z negativna do pozitivna.


Myslím, že ta dávka naštvání je nutná, je v ní energie, která podporuje upřímné chtění zbavit se nepříjemna.

Není to žádná speciální nastudovaná metoda, jen mě to dneska napadlo, když už jsem byla hodně rozčílená, že pořád myslím na něco, na co nechci. A samotnou mě překvapilo, jak rychle to zafungovalo. Jako mávnutím kouzelného proutku se mi zlepšila nálada. Jednak proto, že jsem přestala věnovat energii protivným představám a nahradila je pozitivním tématem, a za druhé proto, že se mi podařilo přijít na to, co potřebuju a vyhověla jsem si. Zvítězit nad autopilotem a převzít kontrolu sám nad sebou je náramně posilující a uklidňující.

Otravná myšlenka se už nevrátila (i když časem se pravděpodobně o návrat pokusí, ale vím o ní a číhám na ní).


Ta taktika zní lehce, ale zas tak lehké to není. Záleží na tom, jak moc jste zvyklí sami sebe vnímat, jak moc umíte poznat, co se vám honí hlavou, všimnout si toho a získat distanc. Na takový způsob přemýšlení je potřeba být o samotě, zpomalit a taky trochu trénink. Za den nám totiž hlavou proletí tisíce, možná desetitisíce myšlenek.


Než jsem šla na kurz mindfulness, nechápala jsem větu „Nejste svoje myšlenka, nejste svoje emoce“. Jak to, když ty myšlenky jsou v mojí hlavně? Tak to přece musím být já. Jenže spousta těch myšlenek, co nám lítá hlavou, nejsme my, ale naše programy, vnitřní kritik; hlasy rodičů, kteří nám říkali, co bychom měli a neměli; kteří nás učili, co je správně a co je špatně; hlasy společnosti, kulturních zvyků a dalších. A tyhle myšlenky spouští taky nepříjemné emoce a pocity v těle, všechno je to propojené. Takže opravdu, to, co vás napadá, často nejste vy. Nevyčítejte si myšlenky a nebojujte s nimi. Jen je pozorujte.


Není totiž v naší moci zakázat si přemýšlet. Schválně, už jste někdy zkoušeli cvičení: teď na nic minutu nemysli! Anebo: minutu nemysli na růžového slona? Jestli ne, vyzkoušejte a uvidíte. V prvním případě pozorujte, co vás u toho napadá – a bude toho hodně. Od toho, že vám to přijde jako pitomost, přes to, co máte dneska ještě před sebou až po to, že máte hlad, že se vám chce spát nebo že je fakt divné, že na něco pořád myslíte. V druhém případě vás bude tu minutu pravděpodobně v myšlenkách provázet růžový slon.


Proto je důležité naučit se myšlenky vnímat, pojmenovat je a tím je od sebe oddělit. Pak už máte na výběr, co s nimi uděláte a jak na ně zareagujete.


Dejte vědět, jestli vám můj „fígl“ pomohl. Nebo máte jiné strategie, které vám pomáhají nepříjemné myšlenky zastavit? Co funguje vám? Budu ráda za sdílení a inspiraci.


Marcela Avramopulu

lektorka a koučka

kontakt@marcelaavramopulu.cz


47 zobrazení