Schody učení

V našem seriálu článků s názvem Znáte a používáte v praxi vám postupně představujeme významné sociální, psychologické, komunikační i byznysové teorie, pravidla, experimenty, apod.

Jedním z důvodů je to, že vám tím nabízíme možnost něco nového se naučit, jak my říkáme „nachytřit se“. Prostě se dozvědět něco, co se vám může v každodenním životě hodit.

Možná je tedy dobré připomenout si také princip učení, metodický postup, jak podle zásad správné pedagogiky/andragogiky ideální proces učení probíhá.

Všichni se učíme ve čtyřech krocích. Dospělí, ale třeba i děti na základní škole. Pojďme si ty čtyři kroky krátce popsat:

1.

Nevědomá neznalost.

Nejprve se ten, kdo se možná posléze bude chtít něco učit, nachází v tomto „blaženém“ stavu. Něco neví a vlastně ani neví, že to neví. Vůbec ho nenapadá, že by to „něco“ mohl někdy potřebovat. Někdo v tomto stavu s konkrétní dovedností zůstane po celý život :o). Zkusme aktuální příklad z dnešních dní: manažer Josef byl před rokem dosazen do pozice šéfa menšího týmu. Doposud pracoval se svým týmem denně v jedné kanceláři a vše tak nějak pohodově běželo, případné problémy se vždy operativně vyřešily. Lidi měl doslova na dohled. Tento manažer si v tu chvíli vůbec neuvědomoval, že vlastně neumí zadat a zkontrolovat úkol.

2.

Vědomá neznalost.

Druhý stupeň procesu učení nastane v momentě, kdy si zvědomíme, že máme problém. Neznáme, neumíme něco, co potřebujeme umět, a najednou to jasně vidíme.Do této fáze se dostaneme dvěma způsoby. Buď nastane reálná situace, která to odhalí. Nebo nás ke zvědomění dovede lektor, kouč na kurzu nebo při konzultaci.

V případě našeho manažera Josefa k tomu mohlo dojít tak, že členové jeho týmu, kteří dnes sedí doma na Home Office u svých notebooků, najednou nepracují tak, jak tomu bylo v kanceláři. Vše dodávají pozdě, nedokončené. Házejí to jeden na druhého, apod. Manažer to vidí a má opět dvě možnosti. Buďto si řekne, že jsou jeho lidi neschopní, líní, zneužívají jistě Home Office, a začne na ně být tvrdší, nepříjemný. Přemýšlí dokonce, koho z nich bude muset po karanténě hned propustit. Nebo si přizná, že on sám dělá něco špatně. Že jim práci asi „nějak špatně zadává“. Třeba ho k tomuto posunu dovedla manželka, s kterou to konzultoval a ona mu položila pár trefných otázek :o). Manželka tedy splnila roli kouče.

3.

Vědomá znalost – dovednost.

Člověk, který si uvědomil, že něco neumí, se může přesunout do třetí fáze. Jak? Nejprve v něm musí proběhnout proces motivace, aby ten posun sám chtěl. A potom se prostě a jednoduše musí začít učit. A to, co se naučil, musí zkoušet v praxi. Zkoušet, zkoušet, zkoušet. Vědomě to dělat správně. Pozor! V tuto chvíli ale přichází kritický okamžik: to naše zkoušení v praxi nebude zpočátku úplně kvalitní, bude to stále ještě lehce „kostrbaté“. Bude to proto, že se až příliš soustředíme na správnost. Nejsme najednou přirození. Naše okolí to pozná. A nebude nás za to chválit. „Sakra, vždyť já se tak snažím. A oni to neocení“, řekneme si. Hrozí, že se vzdáme, přestáváme se učit, protože „to stejně nemá cenu“, chyba je jistě v okolí. Co nám může pomoci? Najít si někoho, kdo nám bude průběžně na naše snažení dávat zpětnou vazbu. Kdo nás bude chválit za dílčí úspěchy.

Co manažer Josef? No, když ho manželka postrčila k tomu, aby si uvědomil, že své lidi asi na dálku neřídí úplně dobře, oprášil pár manažerských příruček a na internetu si našel webinář „Jak řídit své pracovníky v době Home Office“ :o). Průnik všech takto získaných mouder našel v metodě SMART. Tedy v jasném postupu, jak úkol zadat a zkontrolovat. Začal svému týmu formulovat úkoly jasněji, přidával termíny, přesný popis. Řekl, jak má vypadat výsledek. A jak si Josef zajistil, aby se jeho kolegové nedivili, co že to na ně zkouší nového a nedávali mu počáteční nezdary „sežrat“? Jednoduše: řekl jim, že si uvědomil, že jim to jako týmu na dálku moc nefunguje a že on sám s tím chce něco dělat. Že se naučil strukturovaný postup, který vypadá tak a tak, a co oni na to. Oni souhlasili. Protože potom viděli, že jejich šéf se snaží něco u sebe změnit a pomoci tak celému týmu, začali se také oni víc snažit. A dokonce se nebáli mu občas říci, co by ještě mohl upravit, vylepšit. Chválili ho! A Josef se zlepšoval. Naučil se správně zadávat a kontrolovat úkoly.

4.

Nevědomá dovednost.

V této fázi ten, kdo se něco učí, už to umí, v praxi to dělá. A, co je důležité, přestává na to myslet, dělá to vlastně nevědomky. A správně.Tím, že je to nevědomky, tak to skvěle funguje. A on se může začít učit něco dalšího.

Josef si během používání techniky SMART například uvědomil, že by se měl zlepšit také v dávání zpětné vazby svým lidem a přijímání ZV od nich. Tak začne s učením se správné práce se zpětnou vazbou. Dohodnou se na tom v týmu. A Josef už za chvíli skáče ze schůdku č. 2 na ten třetí. Josefovi tedy nakonec karanténa pomohla.

Jak jste na tom vy?

Dvě poznámky a jedna otázka na závěr:

1. Princip Schodů učení je třeba aplikovat vždy na jednu dovednost. Až když jsme si jistí, že jsme na čtvrtém stupínku, začínáme s další dovedností. Nikdy se neučte vše najednou.

2. Princip Schodů učení můžete využít nejen sami vůči sobě, ale také směrem k lidem okolo vás. K vašim dětem, když teď pomáháte paním učitelkám a pánům učitelům, ale třeba i k těm, které jako manažeři vedete a řídíte.

3. Otázka: Co myslíte? Existují lidé, kteří mají něco dáno od Boha a nemusejí se věci učit podle výše popsaného modelu? Tenista, houslový virtuos, hokejista,...?

Na závěr připomínám další články z našeho seriálu, které tematicky s dnešním tématem souvisejí:

• Zde si můžete přečíst, proč bychom se při učení se něčemu novému neměli srovnávat s ostatními: https://www.alternation.cz/post/gaussova-křivka-ve-firemním-prostředí

• A tady se dozvíte třeba to, proč a jak je při vlastním rozvoji a cestě k úspěchu důležité chtění: https://www.alternation.cz/post/technika-vak

Ať vám jde dobře nejen učení, to vám přeje

Roman Fiala