Snowflakes?

Ach to nálepkování...

Přestaňme nálepkovat mladé lidí kategorií „snowflakes“.

Ano, myslím ty, kteří a které se narodili v době, kdy jsme my už pracovali. Vytvářeli jsme tehdy výkony a byli jsme pro úspěch ochotni obětovat svůj volný čas. Vezli jsme se na vlně devadesátek, kdy vše šlo pouze nahoru a kupředu. Neřešili jsme existenciální otázky lidstva a přírody. Měli jsme „čistou hlavu“. Byli jsme mladí a jasně: Rozhodně jsme nebyli křehcí! My tedy ne! Zato ti mladí dnes! Ehm...ehm...

Dnes z mladých lidí někteří z nás rétoricky vytvářejí křehké, psychicky nestabilní urážlivé bytosti, které zajímá jen to, jak nepracovat, a kteří „myslí jen na sebe“. Nálepkujeme.

Opravdu jsou dnešní mladí tak křehcí? Proč si to myslíme? Protože otevřeně mluví o svých pocitech a prioritách? Protože jsou pro ně důležití jejich přátelé? Protože chtějí mít svůj volný čas? Protože si stojí za svým názorem? Co je na tomhle křehkého?

Dokázali bychom my, narození v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století, přijímat dnešní globální výzvy? Dokázali bychom žít v neustálé změně a v jejím průběhu se celoživotně rozvíjet, budovat kariéru, přitom žít v nájemním bytě a zakládat rodinu?

Dokážeme my starší říct nahlas co si opravdu myslíme? Dokážeme naslouchat svému mladšímu okolí? Dokážeme se zbavit starých zvyklostí bez toho, aniž by se nás to „osobně dotýkalo“? Dokážeme se bez výčitek či prokrastinace opravdu věnovat sami sobě? Neoscilujeme spíš mezi věčnou umanutostí a vybzikaností? Nejsme tak trochu křehcí spíš my? 😁

Radši to nikde neříkejte nahlas, ještě by nás mohli začít nálepkovat 😁

Naslouchejme mladým lidem. Jsou inspirativní. Můžeme se od nich toho tolik naučit! Opravdu. A nedávejme jim žádné nálepky.

Jsou silní/é. A zároveň je každý/á z nich jiný/á. Stejně jako my. A svět je jiný než býval v devadesátkách 😁

Roman Fiala

Alternation, spol. s r.o.