Umění odpočívat



Je trochu paradox, že něco tak jednoduchého, jako lehnout si na pohovku a jen tak se dívat, nebo sedět na lavičce a pozorovat mraky, se dá nazvat uměním. Obyčejné nicnedělání je pro hodně z nás namáhavou činností, během které nám hlavou jede spousta myšlenek o tom, co bychom zrovna měli nebo mohli dělat, že bychom si měli během odpočinku aspoň číst, nebo co budeme dělat, jakmile skončíme s odpočinkem. Taky nás napadají slovíčka jako lenost, zevlování, případně po pár minutách nicnedělání začínáme googlit kurzy typu „jak přestat prokrastinovat“. A z odpočinku se rázem stává stresová záležitost.


Na úvod bych ráda zmínila, že odpočívání není prokrastinace. Prokrastinace je vyhýbání se tomu, co máme dělat, různými náhražkovými, naprosto zbytečnými činnostmi. Zatímco odpočinek je zkrátka něco, co potřebujeme a je to zcela legitimní záležitost. Podívejte se na děti – co udělají, když jsou unavené? Lehnou si. Kdekoliv a kdykoliv. My ne, my si dáme kafe nebo energetický nápoj a jdeme běhat.


Je až úsměvné, že to, co nám je od narození zcela vlastní, v průběhu života ztrácíme a musíme se to zpětně učit. Tedy nemusíme. Ale doporučuji všem.


Odpočívání bez výčitek se stalo dovedností. Něčím, co musíme kultivovat a trénovat. Když se na toto téma bavím s klienty, začínáme obvykle tím, jak odpočívání zbavit nálepky: způsobuje stres. Na to pomáhá jediné – naučit se odpočívat vědomě. S vlastním souhlasem, se svolením, a vědomím, že odpočívání k životu patří a potřebujeme ho pro své mentální i fyzické zdraví.


Odpočívat můžeme různými způsoby - aktivně nebo pasivně, rozdíl také je, jestli potřebujeme odpočinek mentální nebo fyzický. Zjistit, co potřebujeme, je na první pohled jednoduché. Stačí se zastavit a vnímat, co se v nás děje a adekvátně na to reagovat. Pokud jsme unaveni, není zrovna dobrý nápad vyběhnout na pětikilometrový okruh. Pokud jsme přehlceni myšlenkami, neulevíme si, když si pustíme film a zahltíme mozek dalšími informacemi. Akce – reakce. Potíž je v tom, že často už ani neumíme pojmenovat, jak nám vlastně je. Ale všechno jde! Jen to chce čas.


A pro všechny výkonově zaměřené lidi – odpočinek není ztráta času. Když mu věnujeme 15-20 minut, načerpáme energii a zklidníme svůj nervový systém tak, že cokoliv potom, budeme řešit s čistou hlavou a snáz.


Jak jste na tom s odpočíváním vy? Umíte se mu věnovat bez výčitek? A víte, že nejjednodušší způsob, jak vypnout hlavu, je koukání do blba? 😊


Marcela Avramopulu


Lektorka a koučka se zaměřením na psychohygienu