Čas expertů?

Soudobá společnost trpí jedním velkým nedostatkem. Nedostatkem nadhledu. Chybí nám schopnost vnímat souvislosti, myslet a konat v kontextu.

Současný svět je totiž plný expertů. Expertů ve svém jediném oboru. Naopak nám chybí lidé s renesančním myšlením a osvícenským přístupem k životu. Z období renesance, která porazila středověk a během níž už se v Evropě pomalu měnila základní paradigmata, jsme si bohužel jako inspirační zdroj vzali pouze tou dobou již v dáli se rodící manufaktury, pásovou výrobu, zaměření na výkon a soutěžení, konfrontaci a měření všeho. A taky specializaci.

Naopak jako bychom úplně zapomněli na humanismus, na osobnosti jako byl Leonardo da Vinci, Erasmus Rotterdamský, Galileo Galilei, Jan Kepler a další. Také my jsme měli svého polyhistora: vzpomínáte ze školy na Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic? Ano, je to ten, kdo byl sťat na Staroměstském náměstí. Předtím ovšem stihl cestovat po světě, psát, vynalézat, skládat hudbu, byl diplomatem. Tito všichni byli lidé ne jednooboroví, ale myslitelé s velkými přesahy. Každý z nich byl polyhistorem v pravém smyslu toho slova. Právě díky takovým lidem, kteří vnímali souvislosti a zajímali se o různé obory, se Evropa začala tak prudce rozvíjet. Ještě dnes se o těch, kdo chápou a akceptují souvislosti, kdo nemají profesní klapky na očích a kdo nejsou umanutí množstvím svých úzce profilovaných vědomostí, a tedy zaměřeni sami na sebe, zaslepení a neschopní vidět kolem sebe, mluví jako o renesančních osobnostech. Bohužel těchto lidí je nedostatek.

Ke kormidlu se dostali experti. Ti rozumí své věci tak, že vzhledem k současnému obrovskému množství informací prakticky v jakémkoli vědním nebo společenském oboru, nemáme my ostatní nejmenší šanci držet s nimi krok. Nemůžeme jim oponovat, nemůžeme dokonce ani formulovat dotazy a nejasnosti. Těch levelů mezi námi a nimi je prostě moc. A tak experti řádí jako utržení ze řetězu. A ve své namyšlenosti neuznávají nejen nás, laiky, ale dokonce ani ostatní experty, kteří buď vystudovali jiný obor nebo dokonce tentýž, pouze získané vědomosti jinak interpretují.

A protože experti kážou a nediskutují, prohlubují tak příkopy mezi lidmi. Místo aby posunovali společnost dál, jako to dělali výše uvedení pánové, dnešní experti společnost rozdělují. Jedni pak třeba věří svému expertovi, že očkování je životní nutnost. Druzí věří zase jinému expertovi, že očkování vlastně vůbec není potřeba. A takhle to prochází všemi společenskými tématy, všemi obory. Vytrácí se diskuse. Vytrácejí se věty tázací, zůstávají pouze ty oznamovací. Neřeší se souvislosti.

Můžeme si za to sami. Začíná to už u přístupu k dětem ve škole a poté to pokračuje i v zaměstnání. Potřebujeme přeci odborníky. Vždyť svět je už tak složitý, že člověk se všeobecným vzděláním a rozhledem se, vnímáno prizmatem doby, nehodí vůbec k ničemu. A tak do života vypouštíme ze škol odborníky, specialisty. Inteligentní hlupce, z nichž se často v dospělosti stávají užiteční idioti, sloužící nevědomky různým ideologiím. Občasné záblesky normálnosti, jako třeba víceletá gymnázia, dobře vymyšlená jako místa pro všeobecné vzdělávání a výchovu právě budoucích renesančně uvažujících elit, následně my sami dehonestujeme tak dlouho, až je úplně zdiskreditujeme a dáme jim nakonec za vinu i nízkou kvalitu základního vzdělávání na druhém stupni, protože gymnázia přeci základním školám odčerpala ty inteligentnější děti (sic!).

Ve firmách potom upřednostňujeme ty, kdo zvládají práci se všemi technologickými nástroji a vychytávkami, aniž bychom přemýšleli o úrovni jejich empatie a schopnosti týmové spolupráce. Upozaďováni jsou naopak lidé komunikativní, sociálně interaktivní, protože ti pouze zdržují a prudí. Podle toho dnes také některé firmy a jejich firemní kultura vypadá. Bohužel je podobný stav leckdy i v univerzitním prostředí.

Úzce zaměření experti ale nejsou ti praví, kdo by měli a uměli vyřešit problémy dnešního světa. Ani nejlepší epidemiolog ze všech nevyřeší covidovou krizi, nebude-li vnímat svět se všemi jeho nuancemi, včetně deprimovaných dětí, zmatených dospělých, naspeedovaných byznysmenů a rezignujících politiků. Ani ten „nejlepší manažer ze všech“ nepomůže tomuto státu. Ani ten nejlepší odborník na ICT nevyřeší za pár let etické soužití lidí a umělé inteligence.

Nevsázejme tedy pouze na experty. Hledejme ve veřejném prostoru ty, kdo myslí v souvislostech. Hledejme ty, kdo chápou kontext věcí a dějů. Potřebujeme je jako sůl.

Pro nás, kdo se zabýváme vzděláváním dospělých, je zde dnes jasná výzva: pojďme si renesanční osobnosti vychovat! Pojďme tak dopomoci celé společnosti k rozumnému a holistickému zvládání budoucích problémů. Začněme třeba tím, že naučíme lidi s různými názory vzájemně komunikovat a akceptovat se. Pojďme naučit klíčové lidi ve firmách znovu se ptát a naslouchat. Učme zaměstnance učit se.

K tomu nám dopomáhej trpělivost.

Roman Fiala, Alternation, s.r.o.

(Tento text není namířen proti odborníkům. Těch si velice vážím)