Ať už je rétorika navenek jakákoli, ve firmách fakticky stále žijeme ve výkonově zaměřeném světě. Výkon je modla. I když se o něm nemluví. Někdy bývá schován za „produktivitou“. A všichni měříme a měříme a měříme výkonnost. A často jsme vyhořelí. Pak přichází na řadu kurz WLB, abychom nabrali síly a zase byli výkonní (čti: zase rychle kmitali). A tak stále dokola.
Když už tedy chceme měřit, měli bychom se možná zamyslet nad tím, zda měříme správně, respektive správné věci.
Od časů průmyslové revoluce se produktivita dala mnoho let měřit jednoduše: kolik šroubů bylo utaženo, kolik výrobků vyjelo z linky za hodinu. Ale co když produktivitu nejde počítat na kusy? Co když jde o práci, která se rodí v hlavě, proměňuje se v strategie, inovace, rozhodnutí? Většina zaměstnanců dnes už pracuje v tzv. znalostních profesích (to jsou třeba vedoucí týmů, vývojáři, analytici, manažeři – včetně středního managementu!, experti, vedoucí projektů, atd...) V této oblasti průmyslovou revolucí nastavené nástroje měření výkonu selhávají. Leckde se přesto stále používají.
Chce to změnu. Tou může být koncept tzv. pomalé produktivity.
Pomalá produktivita je odpovědí na dnešní svět zahlcený e-maily, poradami a neustálými notifikacemi. Dnes znalostní pracovníci tráví dny činnostmi, které vypadají produktivně, ve skutečnosti produktivní vůbec nejsou. Pracovníci vykonávají, namísto, aby tvořili. Čím více toho vykonají, tím lépe. Tohle je ovšem pouhá pseudoproduktivita – zabiják tvorby, inovace, změny, hluboké práce a koncentrace.
Mnoho zaměstnanců dnes stráví 80% pracovní doby na online i offline mítincích s kolegy. Těch zbylých 20% další „komunikací“ – převážně mailovou. Výsledkem není lepší spolupráce týmů, ale mozek přepínající mezi úkoly s minimálním časem na soustředění. Jsme zaměstnáni, ale nevytváříme. Mluvíme o práci, místo abychom ji dělali. A přijímáme úkoly. Čím víc úkolů přijímáme, tím víc času zabírá jejich organizace – nikoliv samotné řešení. Až jednoho dne ta organizace a komunikace o ní dosáhne sta procent naší pracovní doby 😱
Tohle není produktivita. Spíš iluze produktivity.
Koncept „pomalé produktivity“, inspirovaný hnutím slow food (!), a skvěle popsaný třeba Calem Newportem (autor například titulů Hluboká práce, Digitální minimalismus a právě Pomalá produktivita) nabízí jinou cestu. Nestojí v opozici k výkonu, ale k jeho destruktivní formě.
Stojí na třech jednoduchých principech:
1. Dělejte méně věcí.
Každý nový úkol s sebou nese nejen pracovní náplň, ale i režii – plánování, koordinaci, reportování. Mnoho úkolů znamená mnoho přepínání. Pomalá produktivita radí: soustřeďte se denně na jeden klíčový projekt, který opravdu posouvá firmu vpřed.
2. Pracujte přirozeným tempem.
Nejsme stroje. Tvořivá práce má rytmus – období zkoumání, klidu, tvorby a reflexe. Pomalá produktivita podporuje práci, která respektuje biologické i mentální cykly člověka. Umožňuje pracovníkům využívat čas, kdy jsou v nejlepší kondici – místo rovnoměrného plnění tabulek.
3. Dbejte na kvalitu.
Měřítkem by neměl být počet schůzek, ale jejich přínos. Ne počet odeslaných e-mailů, ale jejich dopad. Ne počet prezentací, ale změna, kterou vyvolají. Skutečná produktivita znalostních pracovníků se pozná podle kvality myšlení, rozhodování a výsledků – nikoli podle kvantity činností.
Pomalá produktivita není jen metodou. Je to změna firemní kultury. Vyžaduje, aby lídři přehodnotili, jak vnímají výkon svých lidí. Aby se naučili, že odmítnutí nového projektu není projev lenosti, ale odpovědnosti. Že soustředění není luxus, ale předpoklad inovace. A že kvalita práce roste s vnitřním klidem – nikoli s přehlceností.
Je proto třeba vytvořit prostředí, kde:
• se otevřeně mluví o kapacitách a přetížení,
• je možné říci „ne“ bez ohrožení kariéry,
• se plánuje s ohledem na realitu, ne ambice kalendáře,
• se hodnotí výsledky, ne pseudoaktivita.
Pomalá produktivita neříká, že bychom měli pracovat méně. Říká, že bychom měli pracovat chytřeji a soustředěněji. V současné době, kdy se klíčovým kapitálem stává pozornost a kreativita, je právě tento přístup jedinou cestou, jak udržet ve firmách výkon bez vyhoření.
Znalostní práce potřebuje nové metriky.
Přenastavit stávající metriky (počet odpracovaných hodin, počet „odfajfkovaných“ úkolů, množství hodin na mítincích, počet vytvořených slajdů v prezentacích, objem včas dodaných zápisů z porad a reportů čísel, atd...) na nové, zohledňující kreativitu, tvorbu, přemýšlení, odvahu a další hodnoty není snadné. Tenhle proces potřebuje důvěru šéfů v jejich lidi. A především potřebuje čas – čas přemýšlet, tvořit, růst. Tedy zpomalit. Byť se vám mohou zdát výše naznačené principy pomalé produktivity až fantaskní a nereálné (Dělat méně věcí!), věřte, že jsou firmy a týmy, které je dokázaly uvést do praxe. Chce to ale hodně odvahy! Zároveň dobrou úvahu o tom, co a jak budeme opravdu měřit.
Chcete-li s tím začít, zeptejte se sami sebe: Kdy jsem naposledy měl klidný den na hlubokou práci? A pokud už ani nevíte… možná je čas zpomalit.
Roman Fiala
lektor a konzultant, Alternation
