Zkuste si vzpomenout, kdy jste si naposledy sedli a chvíli nic nedělali. Projížděli telefon. Četli zprávy, které jste číst nemuseli. Dolévali si pátou kávu jen proto, aby ruka měla co dělat. A teď si popravdě odpovězte na otázku: ulevilo se vám?

Ptám se proto, že mnohdy žijeme v přesvědčení, že odpočíváme, zatímco se ve skutečnosti jen vyčerpáváme jiným způsobem. Existuje totiž tenká hranice mezi odpočinkem a únikem, a my po ní balancujeme každý den, aniž bychom si toho všimli.

Dvě věci, které vypadají stejně

V nové epizodě OUTCASTu jsme tu hranici s Petrem Friesingerem pojmenovali docela přesně.

Prokrastinace je stav, kdy nepracujete, ale ani neodpočíváte. Sedíte u počítače, úkoly se valí, a vy místo práce projíždíte internet, protože zaklapnout to máte blbý pocit. Nepracujete, a přesto vás to hlodá. Po hodině vstanete unavenější, než jste si sedli. Odpočinek vypadá zvenku úplně stejně. Taky zrovna „neděláte nic užitečného". Jenže uvnitř se děje pravý opak. Hlavě se uleví, mozek konečně dostane prostor a vy se vracíte nabití.

Rozdíl nevidíte na tom, co děláte. Stejnou hodinu u telefonu můžete prožít jako jedno, nebo jako druhé. Rozdíl je v tom, jestli jste si ten čas dovolili, nebo jste ho ukradli sami sobě. A právě v tom je problém: většina z nás tu hranici vůbec nevnímá. Myslíme si, že odpočíváme. Ve skutečnosti unikáme.

Úkol na tři dny: audit falešného odpočinku

Tady přichází něco, co vám o vás samých řekne víc než kurz time managementu. Není to složité a nezabere to ani minutu denně navíc. Jen to chce trochu poctivosti. Po tři dny dělejte následující. Pokaždé, když přerušíte práci a začnete dělat „nic", hned si poté položte jedinou otázku:
Ulevilo se mi, nebo mě to ještě víc tížilo? A zapište si k tomu jedno slovo. Odpočinek, nebo únik. Nic víc. Zkuste se nehodnotit, nemít výčitky. A nezapomeňte na to, že to nemusíte dělat dokonale. I pět zápisků za tři dny vám ukáže vzorec. Klidně si je ťukejte do poznámek v telefonu… ironií osudu zrovna do toho, který vás nejčastěji svádí k úniku.

Co v tom seznamu nejspíš najdete

Po třech dnech se na něj podívejte. U většiny lidí bude dvě třetiny položek označených jako únik. Přečtěte si to ještě jednou. Dvě třetiny vašeho odpočinku nebyl odpočinek. Byl to čas, kdy jste nepracovali, ale ani jste si neoddechli. Hodiny prožité s pocitem, že byste měli dělat něco jiného a přitom jste nedělali ani to, ani pořádně nic.

A teď přichází ta nepříjemná pointa. Když si lidé stěžují, že nemají čas, myslí tím schůzky, e-maily, porady. Jenže ten skutečně ukradený čas se neztratil tam. Rozpustil se mezi nimi ve falešném odpočinku, který místo nabití ještě víc vyčerpal. Nejde o hodiny, které vám sebrali druzí. Jde o ty, které jste prožili napůl.

Proč se to děje (a proč si nemáte co vyčítat)

Není to vaše slabost. Je to logika přeplněného dne. Mozek, který od rána běží na plný plyn, neumí jen tak přepnout do odpočinku. Neumí to na povel. Když mu konečně dáte pauzu, zůstane v pohotovosti, mele dál naprázdno a z toho vzniká přesně ten únik. Tělo sedí, hlava furt řeší. Proto se vám neuleví. Ne proto, že byste odpočívat neuměli, ale proto, že jste mezi prací a pauzou nenechali žádný prostor na zpomalení. Marcus Aurelius to shrnul před dvěma tisíci lety líp než kdejaká příručka: „Většina toho, co říkáme a děláme, není důležitá. Ptejte se v každém okamžiku: Je to důležité?" Umění života není stíhat všechno. Je vědět, na co se vykašlat a tím si konečně udělat místo na opravdový odpočinek.

A kdy už audit nestačí?

Buďme upřímní až do konce. Někdy ten únik není o vás. Pokud vám audit ukáže, že utíkáte pořád a hlavně že utíkáte před věcmi, které se vracejí každý týden ve stejné podobě, tak možná problém není ve vašem odpočinku. Možná je v procesech kolem vás. Ve schůzkách, které nemusely být, v rozhodnutích, která za vás nikdo neudělá, v práci, kterou děláte potřetí stejně ručně, místo aby ji dělal někdo nebo něco jiného.
To už si sami auditem nevyřešíte. A je to v pořádku, od toho jsme tu my. Ať už jde o mentoring, který vám pomůže najít vlastní hranice, nebo o revizi procesů, které vás zbytečně vyčerpávají. Stačí se nám ozvat. 

A pokud vám audit naopak ukáže, že na tom nejste tak zle? Pak vám zbývá jediný úkol. Dopřát si tohle léto odpočinek, který je doopravdy odpočinkem.
Znáte ten pocit, kdy nic nemusíte a všechno stíháte? Léto je dobrý čas si ho připomenout.

Hezké letní dny!
Roman Fiala