Jak jsem se (ne)potkal s Gastonem

Člen týmu Alternation, Petr Friesinger, není jen vynikající kouč a lektor, ale také velký a všestranný sportovec. Ve svých příspěvcích se vás bude snažit přesvědčit o tom, že sport a vzdělávání dospělých mají mnoho společného. Dnes Petrův první příspěvek:

/mírně lehkovážná verze popisu akce, které jsem se z tréninkových důvodů a ješitnosti zúčastnil/

„My tlustí neplavci si prostě v Ústí lehneme na vodu a ta nás za nějakých 5 hodin donese do Děčína k zámku, kde je ale potřeba v cíli vystoupit. No a kdyby se ti to nepovedlo a skončil si nafouknutý až někde v Drážďanech, tak se tenhle memoriál holt bude příští rok plavat na tvoji počest.“ To byla základní instrukce mého kamaráda, zkušeného otužileckého plavce, před tím, než jsem se poprvé zúčastnil Gastonova memoriálu. Plaveckého závodu uspořádaného na počest „nejslavnějšího útěkáře v dějinách ZOO“, jak hlásá nápis na diplomu pro jeho úspěšné účastníky. Ale to trochu předbíhám událostem. Opravuji, vlastně předplavávám :-).

/poměrně věrný popis mojí přípravy na tento plavecký maraton/

V duchu hesla, že „štěstí přeje nepřipraveným, protože připravení ho přece nepotřebují“, jsem počátkem srpna uplaval pár temp v moři při letní dovolené. Zde jsem taky patřičně dodržoval pitný režim u místního baru na pláži (i když dost možná, že jsem vypil víc vody z Labe při samotné plavbě než míchaných nápojů na té dovolené). Tolik asi příprava s vodou a dalšími kapalinami. A protože mnoho obchodníků a prodejců se také řídí mottem „bez informací vykračujete do tmy“, rozhodl jsem se kromě toho ještě v rámci tzv. „suché“ přípravy seznámit s loňskými výslednými časy všech účastníků a letošní startovní listinou. To by mělo stačit, nic se nemá přehánět :-).

/ vcelku seriózní verze líčící vlastní průběh závodu/

Zážitek nemusí být vždy libý, ale musí být silný. V případě Gastonova memoriálu 2018 platilo jednoznačně obojí. Padesátka požitkářů se noří do vln, aby (někteří i pokud možno co nejrychleji) uplavali 25 km mezi Ústím nad Labem a Děčínem. Někteří mají neopren či dokonce ploutve, většina z nás si to však vychutnává jen v plavkách a s nezbytnými hodinkami na rukou (i když v mém případě by mi skoro stačil kalendář 😊). Proud řeky jim místy vydatně pomáhá, ale některé úseky moc netečou a tak je pohyb vpřed spíš na plavci, jeho technice a ke konci často i morálce. Voda v Labi byla potom koncem srpna nejen příjemně teplá, ale i překvapivě čistá, doprovod na lodích početný a motivující a občerstvení vítané. Prostě co jiného byste chtěli dělat v sobotu před polednem, než bez oběda plavat v Labi až do večeře, na kterou se v průběhu plavby tak těšíte, že si ji nakonec raději občas ani nedáte?

/ a ještě závěrečné poučení z celého příběhu/

Je to podobné jako s obchodníky, pro něž je nejefektivnější trénink přímo u zákazníka, tak i pro plavce bude nejspíš největším přínosem trénink ve vodě. Asi to tedy napřesrok pojmu „trochu jinak“ a v přípravě „něco odplavu“ 😊. A závěrem vydávám uklidňující prohlášení pro všechny naše klienty i potenciální klienty, že při vší skromnosti jsem zcela určitě o mnoho lepší kouč a lektor než plavec 😊.

Kdo dočetl tyto řádky až sem, toho si dovolím lehce postrašit faktem, že i v září se chystám na několik vytrvalostních akcí mírně adrenalinového a tentokrát spíš běžeckého charakteru. Už brzy na Pražskou desítku, týden poté na Ústecký půlmaraton (oboje v rámci závodů seriálu Run Czech). Ovšem největší výzvou bude vzhledem ani tak ne k mému věku, jako spíš mé aktuální váze (čti hmotnosti) Spartan Race na Lipně, překážkový běh s plněním různých a pro mě dost často vlastně nesplnitelných úkolů. Takže nejspíš o nich zase něco málo napíšu. O čem jiném bych taky ty hodiny na konci startovního pole měl přemýšlet, že? 😊

Mgr. Bc. Petr Friesinger