top of page

Lektor jako malíř

Entrée do roku 2024

 

Do nového roku je dobré vstoupit ani ne tak s předsevzetími, jako spíš s bilancí roku předchozího. Předsevzetí jsou totiž často demotivátorem, ne-li stresorem.

 

Pokusil jsem se tedy bilancovat výsledky práce týmu lektorů a koučů Alternation, jehož mám čest být součástí. A z principu Start – Stop – Continue jsem si záměrně vybral Continue pro formu bilance. Start ne z toho důvodu, že v poslední době je toho startování až příliš a nejsem úplně přesvědčen o tom, že všechno to rozjíždění je nám ku prospěchu (protože mu většinou chybí dokončování). Proč se tedy přidávat k mase rozjížděčů? Stop ne proto, protože to si nechám na jinou, samostatnou úvahu.

 

V čem by tedy v naší práci mohlo být to Continue? V čem bychom měli pokračovat, aby s námi klienti i nadále byli spokojeni? Ze všech dílčích věcí, které se nám dařily, chci podtrhnout jednu: osobitý lektorský styl, který používáme při své práci.

 

Abych vám ten styl dobře vysvětlil, použiji analogii (ta bývá nakonec často nedílnou součástí toho stylu):

 

Představte si malíře, mladého, evidentně nadaného. Studuje výtvarná umění, má velké ambice. A štěstí na pár dobrých učitelů. Ti ho zasvětí do tajů malby, hry světel a stínů, do práce s prostorem, ale také třeba finesů vykreslení figury a obličeje. Malíř má velkou touhu svými obrazy oslovit široké publikum. Publikum, které dosud zřejmě nemělo tu možnost pochopit, o čem malířství je, co a jak má správná malba vyjadřovat. Chce být pochopen. Být následován v názorech na moderní malbu. Ví přesně, co by návštěvníci jeho výstav a kupci jeho obrazů měli vidět. Chce, aby přesně pochopili, proč volil právě takovou kompozici, aby vnímali nuance v kompozici postav a v jejich gestech. Aby prostě věděli, co tím chtěl autor říct.

 

Malíř proto vysvětluje své záměry, poskytuje rozhovory, podílí se na popisné části při tvorbě katalogů. Občas ho vytočí, když mu návštěvník výstavy do návštěvnické knihy napíše svůj pocit z jeho obrazů, který je úplně mimo jeho záměr při tvorbě. Jak je možné, že lidé nechápou, co jim chce sdělit? Jak si může někdo koupit jeho plátno se společenským podtextem kvůli barevnosti, která se mu hodí do haly jeho domu?

 

Střih...

 

Náš malíř je o pár desítek let starší.


Už nemá potřebu vysvětlovat lidem, co jeho plátna vyjadřují. Nechává to na nich.

 

Za poměrně dlouhou dobu svého aktivního života se naučil jednu věc: méně mluví, málo vysvětluje. Zato více naslouchá, vnímá své publikum. A nejen to, vnímá celou společnost, pohyby v ní, pnutí, animozity, trendy. Přestal dávat přednášky, nevytváří už vysvětlující popisky do svých katalogů. Dívá se a pomáhá divákům svých výstav, aby se také uměli dívat. K tomu používá jeden nástroj: méně je někdy více. Jeho obrazy začínají být skromnější, ne tak polopatické, spíš symbolické. Až jednoho dne pokryje velké bílé plátno jen několika čarami a stíny, náznaky možného. Vystaví ten obraz a nechá vše ostatní na návštěvnicích, na divácích. Po pár dnech si náhodně prolistuje návštěvnickou knihu. Je plná krásných osobních vzkazů, lidé se v nich otvírají, mnozí našli díky jeho obrazu odpovědi na své roky staré otázky. Každý ovšem píše něco úplně jiného.

 

A tak je to správně.

 

Malíř přemýšlí, chce si pojmenovat, co toužil tím obrazem vlastně sdělit. Proč ten obraz namaloval? Co byl ten důvod? Po chvíli si odpoví: aby inspiroval. Inspiroval k představám, přemýšlení, snům, různým pohledům na stejnou věc.

 

Už víte, v čem jsme jako lektoři dobří a v čem chceme ve své práci pokračovat?

 

Nepřicházíme na tréninky jako nositelé pravdy, nepřicházíme s již dopředu namalovanými plátny. Máme rádi bílá plátna. Ta dávají prostor pro inspiraci a seberozvoj účastníkům.

 

Přeji dobrý rok 2024!

 

Roman Fiala


Comments


bottom of page