Schizofrenie firemního vzdělávání



Firemní vzdělávání jako by stále trochu bojovalo samo se sebou a neumělo se zbavit své vlastní schizofrenie. Současná situace to ještě více prohloubila.


Schizofrenie firemního vzdělávání vychází z nevyjasněné odpovědi na obecnou otázku: Co je cílem vzdělávání?


Stávající společenské paradigma totiž vychází z preambule, kterou má zřejmě povinně vytetovanou na zádech každý ministr školství a ostatní politici ji papouškují ve všech televizních debatách a vpisují do volebních programů. Ta preambule českého myšlení o vzdělávání praví: „Cílem vzdělávání je připravit mladého člověka na jeho budoucí zaměstnání.“


Tohle paradigma je špatné, zastaralé a troufám si říct, že i velmi nebezpečné. Cílem vzdělávání je totiž něco úplně jiného. Je jím vzdělávání samo jako takové. Je jím radost ze vzdělávání, motivace k celoživotnímu rozvoji, touha přemýšlet, dedukovat, tvořit hypotézy, hledat a řešit. Opravdu ne „příprava na zaměstnání“.


A firemní vzdělávání dospělých snad zcela nevědomě (doufejme, že opravdu jenom nevědomě!) toto chybné paradigma přebírá. Cílem firmy je potom naučit zaměstnance konkrétní postupy a dovednosti potřebné pro výkon dané práce. Mnoho uznávaných veličin v oboru vzdělávání dospělých má stejnou rétoriku. Někteří jdou ještě dál a zcela nepokrytě tvrdí a publikují, že cílem vzdělávání je zvýšení výkonu (sic!).


Realizátorem takto poptávaného vzdělávání je ovšem lektor, kouč nebo mentor. Lektor, který na rozdíl od technokratických byznysmenů a manažerů má na jemu svěřené zaměstnance čas a umí jim naslouchat. Lektor, který ví, že dlouhodobě se firmě vyplatí samostatně myslící kreativní pracovník, i když to s ním často bude těžší než s pouhým plničem úkolů.


Tento lektor dostává zadání vycházející ze špatného cíle: ať s lidmi „něco udělá“, aby byli výkonnější. Lektor ovšem brzy zjistí, jak na tom pracovníci opravdu jsou. Co je skutečně trápí, kde sami vidí překážky pro svou práci a svoje rezervy. Jakým směrem by se chtěli rozvíjet. Lektor ví, jak může pracovníkům pomoci jako lidem, jako osobnostem. Ví, že taková pomoc člověku by dlouhodobě pomohla i firmě. Má ale vychovávat vojáky výkonu. Hned. Nejlépe do zítřka mít hotovo. To je potom schíza! Chudák lektor :-).

Lektor to nakonec vždy nějak zvládne. Pokud svou práci odvede dobře, dokáže částečně splnit zadání firmy a plně splnit očekávání zaměstnance. Kdybychom si ale správně pojmenovali cíle vzdělávání a nepřebírali jen tupě deklarace politiků a „kapitánů průmyslu“, lektorům by se pracovalo lépe a ve firmách by pracovali spokojenější lidé.


Na závěr ilustrativní příběh:

Nedávno jsme s kolegyní probírali, co nás formovalo v mládí. Kolegyně mi popsala příběh z vysoké školy. Tehdy během jednoho semestru měli studenti možnost chodit na přednášky renomovaného odborníka, historika. Jeho přednášky ji tehdy nadchly. Dodnes si z nich pamatuje mnoho zcela konkrétních věcí. Položil jsem jí dvě otázky: Nejprve, co jí ty přednášky daly pro její současnou profesi lektorky. Po chvilce přemýšlení odpověděla, že vlastně vůbec nic. Druhá moje otázka zněla, co jí ty přednášky daly do života. Tentokrát odpověděla bez zaváhání, že strašně moc. Tohle bylo vzdělávání! Rozumíte? Cílem jeho přednášek nebylo připravit ji na budoucí profesi. Cílem bylo dodat inspiraci do života. Pomohl jí s jejím postojem a přístupem k životu. A právě proto, že je její přístup k životu takový, jaký je, může být skvělou lektorkou!


Správný nadhled a důvěru v člověka vám přeje


Roman Fiala, Alternation

23 zobrazení