top of page

Burn out a prokrastinace - cizí slova ale týkají se nás všech

Aktualizováno: 26. 10. 2018


Roman Polák z projektu Cesta za kariérou přináší rozhovor se svou kolegyní, certifikovanou lektorkou NLP (neuro-lingvistického programování) a motivátorkou Andreou Urbašíkovou. V rámci seriálu o práci s časem a jeho řízení ji mimo jiné vyzpovídal o prokrastinaci a syndromu vyhoření.


Andreo, můžeš našim čtenářům přiblížit, čemu se věnuješ?

Stejně jako ty se věnuji práci s lidmi. Vystudovala jsem neurolingvistické programování (NLP), což je metoda pracující s podvědomím. Podvědomí může fungovat ať už v náš prospěch nebo naopak i neprospěch. Pomáhám tak lidem přeprogramovat jejich podvědomí tak, aby se ke svým cílům dostali rychle a relativně snadno. Díky tomu mohou pak žít svůj život podle sebe a ne podle představ ostatních.


Hodně lidí má problém s tím, že nestíhá nebo neumí řídit svůj čas. Velkou roli hraje také prokrastinace. Co je to?

Prokrastinace je chorobné odkládání úkolů na zítra, nebo prostě na později. Lidé jednoduše radši dělají nesmyslné nebo nepotřebné činnosti, aby oddálili ty důležité, ač někdy nepříjemné.


Jsou lidé, kteří prokrastinují líní?

To, že ti kteří prokrastinují jsou líní, je jeden velký mýtus. Paradoxně, lidé, kteří prokrastinují vůbec líní nejsou. Právě naopak. Zatímco líný člověk celé dny stráví na gauči nicneděláním, prokrastinující člověk dělá všechno možné jen proto, aby oddálil to nejdůležitější, co ho čeká a co má provést v blízké době, aby ho to posunulo ke svým cílům.


Jak taková prokrastinace vypadá v praxi?

Například student, kterému se nechce učit na blížící se písemku, začne radši číst emaily, hrát hry, bavit se s mobilem, uklízet…to všechno jen proto, aby se vyhnul učení. To důležité odkládá až na poslední chvíli.

Nevýhodou těchto lidí je však to, že možná nakonec se přece jen dostanou k hlavní činnosti, kterou mají provést, ale bohužel už nemají dostatek energie a většinou to nedotáhnou do konce nebo to rovnou vzdají. Nebo to znovu budou to odkládat na zítra a další den…a dostanou se do začarovaného kruhu.


Co bys těmto lidem jporadila?

Je potřeba si věci plánovat do diáře a dát k nim konkrétní termín dokončení. Oprostěte se od virtuálního světa a upřednostnit komunikaci „face to face“. Stanovte si čas nejen na povinnosti, ale také pro rodinu, přátele, relax a koníčky. Je velmi důležité vést svůj život v harmonii a tím pádem se vyhnete nežádoucím vlivům. Smutnou zprávou je, že čím dál více jsou tím postihováni nejen dospělí ve středním věku, ale hlavně děti a teenageři moderní doby. Prokrastinace časem vyústí ve stres, který v dlouhodobém horizontu vede až k syndromu vyhoření.


Zmiňuje syndrom vyhoření. Co to znamená a jak se projevuje?

Syndrom vyhoření (také jako burnout syndrom) je stav psychické vyčerpanosti, který přichází následkem dlouhodobého stresu. Paradoxně, takhle diagnóza ještě před pár lety vůbec neexistovala. Začala se vyskytovat až během 70. let minulého století.

Projevuje se zvýšenou dlouhodobou únavou, s tím je spojený pokles výkonu. Dále přichází deprese, úzkosti, poruchy paměti a potíže se soustředěním, poruchy spánku. Člověk začíná mít i zdravotní problémy (trávicí trakt, dýchací systém, sexualita, kardiovaskulární systém…).Lidé jsou často nespokojení, mohou mít tendence k užívání psychoaktivních látek. S tím vším jsou také spojeny následné problémy v mezilidských vztazích a ztráta sebedůvěry.


Koho tento syndrom postihuje nejvíce?

Syndrom vyhoření postihuje nejvíce lidi s vysokým pracovním nasazením a počátečním nadšením a hlavně perfekcionisty – lidi s puntičkářskými sklony, kteří musí mít všechno do detailu dokonalé. Samozřejmě svou roli hraje i špatná organizace času, která to všechno často spustí.


Co bys na závěr tedy lidem poradila, aby se syndromu vyhoření vyvarovali?

Je to snadné. Důležité je dostat svůj život po psychické i fyzické stránce do jakési harmonie a pohody. Kdybych měla zmínit pár konkrétních rad, tak by to byly následující:

· Věnujte se svým koníčkům.

· Večer zajděte na krátkou procházku.

· Dopřejte si dostatek spánku.

· Zapněte si relaxační hudbu.

· Buďte pozitivně naladění. V každé situaci si najděte něco pozitivního.

· Organizujte si svůj čas, jak pracovně, tak soukromě.


Za rozhovor děkujeme Romanu Polákovi a Andree Urbašíkové.


Comments


bottom of page