Střední škola v době COVIDové

Situace, kdy na jaře 2020 došlo k prvnímu uzavření škol, nás jako všechny okolo zaskočila. Ještě teď si vzpomínám, jak jsme v březnu 2020 s kolegy stáli před televizí, kde běželo mimořádné zpravodajství, a nevěřícně jsme naslouchali, že zítra už se učit nebude. Nikdo nevěděl, jak dlouho budeme zavření, jak to bude s výukou, co přesně máme žákům říct, jak je učit. Byla to pro nás úplně nová situace, na kterou jsme nemohli být připravení. Ale bylo potřeba na ni reagovat. Okamžitě.

Byli jsme hozeni do vody a začali jsme plavat. Učitelé z počátku inklinovali k zaběhlým, starším metodám – psali studentům e-maily, vytvářeli učební skupiny na Facebooku. Brzy se však zjistilo, že tato roztříštěnost způsobů komunikace s žáky je neefektivní, zdlouhavá a nedostačující. Dal jsem tedy pokyn, aby se sjednotil systém distanční výuky, a po diskuzích se školními IT specialisty jsme si vybrali a zaplatili licenci k Microsoft Teams. Učitelé byli proškoleni a všichni žáci dostali své školní e-mailové adresy a přístup k aplikaci. Dalším oříškem bylo technické vybavení. Ti učitelé, kteří měli ještě starší notebooky, obdrželi výkonnější. Notebooky jsme též pořídili a půjčovali žákům v tíživé sociální situaci nebo žákům z velkých rodin. V neposlední řadě jsme investovali velkou částku do posílení sítě, abychom zabezpečili rychlý a bezchybný přenos pro ty pedagogy, kteří se rozhodli učit ze školy, a nikoli z domova. Tyto změny proběhly hrozně rychle, řekněme do měsíce – když to zpětně hodnotím, tak jsem pyšný, že jsme byli schopní zareagovat tak rychle. A když 5. října došlo znovu k omezení prezenční výuky a 14. října k opětovnému zavření školy, my jsme už byli připravení. Přešli jsme kompletně na distanční výuku, která údajně byla nejdelší ze všech evropských zemí. Naše žáky jsme víceméně viděli až v roce 2021. Občas byly povolené různé individuální konzultace, ale to prostě tu interakci žáků s učitelem ani zdaleka nenahradilo.

Z pohledu ředitele však vidím, že COVID ve školství přinesl i pozitivní věci. Došlo k zásadní změně – digitalizaci výuky, o které se mluvilo tak 5, možná 10 let. A to se vyřešilo během pár měsíců, prostě to najednou šlo. Další pozitivní věcí taky je, že učitelé museli zapřemýšlet, co je v jejich předmětech opravdu to podstatné pro daný obor a na to kladli důraz. Došlo tak i ke změnám v obsahu vzdělávání a to souvisí i s probíhajícími změnami RVP. Setkal jsem se s názory, že učitelé během COVIDu vlastně nepracovali a dokonce, že by za distanční výuku neměli dostávat zaplaceno, ale já jsem přesvědčený o opaku. Distanční výuka pro ně byla větší zátěží než ta prezenční. Museli změnit styl učení, už to nebyla ta klasická frontální výuka před tabulí. A ukázalo se, jak důležitý je ve školství právě ten lidský prvek. Škola může mít špičkové vybavení, ale vše stojí na iniciativě a inovaci učitelů. Bez toho to nejde.

A co nám COVID vzal? Tak v první řadě již zmíněný sociální kontakt, to je ale věc, která byla společná pro všechna odvětví společnosti. No a konkrétně u nás se situace negativně projevila v odborném výcviku. Naše firemní škola klade důraz právě na to, aby byla velká část výuky praktická a žáci strávili dostatečný čas na dílnách s přístroji. To ale v době pandemie nešlo. Respektive učitelé se snažili práci se stroji natáčet a ukazovat on-line, ale nebylo to „ono“.

Ne všechno však bylo na COVIDu zlé. Až se situace stabilizuje, budou věci, které si z distanční výuky adoptujeme. Teoretická výuka by do jisté formy mohla fungovat on-line, žáci by také mohli dostávat více samostatných úkolů. Dále se začal utvářet trend pracovat v týmu. Od toho je taky asi název platformy Microsoft Teams. Tím, že jsme žáky spojovali do týmů, jsme je vlastně připravovali pro život po škole. Ve firmách je rozdělování úkolů a týmová práce v současnosti běžná a nezbytná.

COVID pro nás byl unikátní a nečekaná zkušenost. A na závěr snad jen jedna připomínka. Nikdy nebude pořád slunečno, ale na druhou stranu nikdy nebude pořád tma. Doufejme, že se školní rok 2021/2022 obejde bez dalšího uzavírání škol. A kdyby k tomu náhodou došlo – my jsme připravení.

František Mikulášek, ředitel MESIT střední škola, o.p.s.