Vysílač nebo přijímač? Co je víc?

Klíčové okamžiky vývoje mezilidské komunikace. Kam jsme došli a jak dál?



Lidé mezi sebou začali komunikovat řečí už asi před 100 – 150 tisíci lety. Ať už řeč tehdy vypadala jakkoli, jistě byla obousměrná. Ta obousměrnost přispěla velmi pozitivně k rozvoji našich předků.


Mezilidská komunikace se potom během dalších tisíců let dále vyvíjela až jsme dospěli do současnosti, kdy naše vzájemná komunikace stojí nejen na řeči a kognitivních schopnostech, intencionalitě, pojmové paměti, apod., ale též na vnějších nástrojích, které komunikaci pomáhají. I když .... kdoví, zda pomáhají.


Prvním takovým vnějším nástrojem byl jistě vynález knihtisku panem Gutenbergem v roce 1440. Ten rozšířil možnosti komunikování a sdílení informací. Umožnil těm, kdo informace chtěli „vysílat“, aby oslovili do té doby nevídané množství příjemců. Knihtisk vytvořil obrovskou obec čtenářů, tedy příjemců informací. Knihy nastavily na dlouhé roky paradigma komunikace: jednosměrnost předávání informací.


Zajímavým vkladem do historie komunikačních kanálů byl také telefonní přístroj, který si nezávisle na sobě ve stejném roce (1876) nechali patentovat dva vynálezci, pánové Bell ze Skotska a Američen Gray. Telefon fungoval samozřejmě obousměrně.


Následoval rozhlas jako asi první opravdové masmédium, masový komunikační nástroj a hlavně opět jednosměrný komunikační kanál. První rozhlasové vysílání proběhlo už v roce 1920.


Potom přišla jednosměrná televize. Možná nevíte, že poprvé mohli televizní vysílání sledovat vyvolení diváci díky BBC Television ve Velké Británii už v roce 1936!


V roce 1949 fakticky vznikl internet. Jednalo se tehdy o síť čtyř (!) počítačů umístěných na čtyřech různých amerických univerzitách s názvem Arpanet. Že by návrat k obousměrnosti komunikace prostřednictvím technického nástroje? Ještě ne tak docela.


Ale už jen pár let jsme čekali na další velký zlom: sociální sítě. Ty vnesly do sady komunikačních nástrojů už opravdovou obousměrnost, tedy atribut, který by měl logicky vychvalovat každý pedagog, sociolog či antropolog. Vždyť přeci obousměrná komunikace přispívá k domluvě, dohodám, spolupráci, a tedy k rozvoji lidstva! První podoba sociálních sítí vznikla v roce 1978, šlo o systém BBS (Bulletin Board system). Pan Zuckerberg následně zcizením nápadu bratrům Winklevossovým a startem Facebooku už jen vše „dorazil“ roku 2004.


Rozjezdem sociálních sítí se definitivně smazalo komunikační rozdělení na vysílající a přijímající. Všichni jsme najednou mohli nejen přijímat, ale i vysílat. Otázkou zůstává, zda nám tahle bezbřehá obousměrnost dopomohla ke zlepšení naší vzájemné komunikace, k podpoře kultury společnosti a chcete-li, k nastavení lepší morálky. Podívejme se dnes třeba na takovou oblast dezinformací.


Původní, prehistorická, zcela lokální a analogová obousměrnost komunikace byla totiž nahrazena sice technicky vzato také obousměrnou, ale už globální a digitální komunikací. Možnost komunikovat kdykoli, rychle, bez přemýšlení, kdekoli a mnohdy anonymně vedla postupně většinu z nás ke komunikaci formou „vysílání“. Většina uživatelů veřejného prostoru (který se mnohdy scvrkl právě jen na internet a sociální sítě) dnes píše, natáčí podcasty, videa, publikuje články, provozuje weby, blogy a zaplavuje sociální sítě svými názory. Každý den, stále. A když to nestíháme, najmeme si copywritera. Jedeme v neřízené jednosměrné komunikaci, byť máme k dispozici ty nejvyspělejší obousměrné komunikační nástroje. Digitálně vysíláme, namísto abychom raději analogově mlčeli, ptali se, naslouchali, přijímali.


Možná by nám návrat k modu přemýšlejícího „přijímače“, tedy čtenáře knihy, esejů, novin, posluchače rádia, nezaškodil :o)


Jakým způsobem se do takového modu dostat? Jak už to v historii bývá, problém není v technice a žádný luddismus nám ke změně současného stavu nepomůže. Ponechme si techniku, vždyť i knihy jsou dnes často digitální. Řešením současného zblblého stavu je ovládnutí své vlastní touhy sdělovat, sdílet, mluvit a psát, prostě ke všemu se vyjadřovat. Namísto toho začněme víc číst, naslouchat a hlavně: přemýšlet. Nebojme se být opět přijímači :o)


Roman Fiala

Alternation, s.r.o.


Mohlo by vás také zajímat něco o sociálním kapitálu - čtěte zde