Vzdělávání v novém normálu

Jak může být normál nový?

Zamýšleli jste se někdy nad pojmem „nový normál“? Jak normál může být nový? Kdo udělá tu pomyslnou tlustou čáru mezi novým normálem a tím starým normálem? Je to stejně absurdní jako by někdo tvrdil, že dnešní mládež není normální, protože ve starém normálu děti více běhaly po venku, jedly kamínky ze země a nanuk stál pětikorunu včetně „dépéhá“. Neexistuje přece nic jako nový a starý normál. My jsme se jen posunuli někam, kde to je pro nás prozatím neznámé, pro někoho nebezpečné, méně atraktivní, nové, ale jedná se o zcela PŘIROZENÝ proces. Kdyby nás nezasáhl Covid, stejně bychom takovému pokroku neunikli. Byl by možná více pozvolný, ale dost možná stejně chaotický a chybový tak, jako to při zažívání a spouštění nových věcí, zkrátka je.

Když za mnou před Covidem přišel dodavatel s nabídkou na online vzdělávání, ještě navíc na školení, která vyžadují aktivitu ze strany účastníků, říkala jsem si: „Pane bože! Jděte už s tou digitalizací k šípku!“ Nedokázala jsem si totiž představit, jakou přidanou hodnotu by to mohlo pro zaměstnance mít, když velká část z nich usíná po hodině strávené na prezenčním školení. Nakonec jsem se nechala „ukecat“. Spustili jsme pilotní projekt, kde se zaměstnanci mohli přihlásit do vzdělávací aplikace a studovat, co chtějí. Zadarmo. Výsledek? Z dvaceti zaměstnanců se k aplikaci přihlásilo 10, pouze 2 dokončili více jak 2 kurzy. Takže efekt pro společnost? Nula.

V době propuknutí pandemie se pak vzdělávání na nějakou dobu utlumilo úplně – vzdělávací agentury vyčkávaly, až covid odkráčí na věčné časy, společnosti šetřily na výdaje, které vzniknou nižší efektivitou zaměstnanců, případnou náhradou home officů apod. Po prázdninách se ovšem ukázalo, že se ten zubatý darebák nikam nechystá, a tak musely firmy i vzdělávací agentury hledat novou cestu ke vzájemné spolupráci. Na jedné straně demotivované agentury, které spousta velkých firem opustila s omluvenkou „Sorry, BUDGET“, na druhé straně frustrovaní zaměstnanci, kteří podávali čím dál nižší výkon, protože seděli doma u počítače, boleli je oči a přišli o kafe v kuchyňce a dotované obědy za 25,- Kč. Nebyla jsem příznivcem online vzdělávání. A po covidu mohu říct. Nejsem příznivcem online vzdělávání. A proč?

Protože mám ráda lidi, protože si s nimi ráda povídám, sdílím, učím se od nich, inspiruji je, nechávám se inspirovat, vytvářím vztahy. Covid mi sice ukázal, že vše vyjmenované, až na jedno, se dá zvládnout online. Přesunuli jsme porady na Teams, ušetřili zaměstnancům cestu z a do práce, organizovali pro ně online piva, online teambuildingy, online onboardingy atp. Zjistili jsme, že některé meetingy jsou opravdu přehlídka zbytečného času, identifikovali jsme svá slabá místa v komunikaci, ale přesto cítím tu pachuť, když někdo někde zmíní „nový normál“. Myslím si, že to jediné, co přes sociální sítě, přes „Teamsy“, „Whatsappy“ a „Zoomy“ neumíme a nikdy umět nebudeme, je to nejdůležitější, co nám práce přináší – důvěra v sebe, své kolegy, důvěra v šéfa, obecně budování vztahů… Zkrátka, základní předpoklad pro to, abychom v tom co děláme, byli skutečně úspěšní.

Myslím si, že vzdělávání se do jisté míry skutečně dá přesunout do online prostředí. Povinná školení, kde není třeba praktických ukázek určitě mohou zaměstnanci absolvovat e-learningem. Novinky ze Zákoníku práce Vám také lektor představí stejně kvalitně přes Teams jako offline. Nikdy ale nemůžeme podceňovat i tu druhou stránku takového kurzu, a to jsou coffee breaky, společné diskuze, okamžitá interakce, společné obědy, odpolední piva apod. To, že se na externím školení zaměstnanec dozví něco nového je super přidaná hodnota, nosnou část kurzu ovšem tvoří právě vztahy, které dokáže během takového školení navázat. Nikdo z nás není superman/wonderwoman a nevím jak vám, ale mě se rozhodně lépe volá o pomoc zkušenému kolegovi, kterého jsem někde poznala osobně než šedému kolečku, které vidím na obrazovce.

Jsem tedy přesvědčená, že byť se část tréninku (navazující vícedenní workshopy, školení) přesunou trvale do online prostředí, nedílnou součástí bude opětovné obnovení prezenčních kurzů. Výhodu budou mít ty společnosti, které při plánování vzdělávacích aktivit nepodcení kvalitu obložených chlebíčků a nugátových koblížků.

Andrea Barboříková

HR Business partner JE Temelín ve společnosti ČEZ