DÍL 1. RADAR
„Jestli chtějí zavádět radary a vybírat pokuty, tak proč dávají varovné cedule a upozorňují na to, že tu měří rychlost????“, - na to se mě zeptal můj táta v době, kdy se v ČR poprvé zaváděl radarový systém. Nedávalo mu to smysl.
Je nutno dodat, že táta doposud měl zkušenost pouze s měřením rychlosti v Sovětském Svazu, které často připomínalo víc lovení divé zvěře. :o)
Odpověděla jsem, že je to proto, že cílem není vybrat pokuty. Cílem je, aby se na těch úsecích jezdilo bezpečněji, pomaleji, a aby se zlepšila kvalita života v okolí. Pokuty, nebo i jen možnost pokuty, jsou nástroj k dosažení cíle, ne cíl.
Hodně dlouze se odmlčel, a řekl: „Češi jsou moudrý národ, protože si uchovali lidskost“.
Tak právě lidem s lidskostí chci dnes vyprávět o radaru a o čelence.
Každý řidič ví úplně přesně, jak ochotně a jak rychle koriguje svou jízdu v těchto 5 různých situacích:
1. Jedu a vidím samotnou značku omezení rychlosti.
2. Jedu a vidím značku a vedle městskou kameru.
3. Jedu a vidím značku, upozornění na radar a radar.
4. Jedu a vidím značku, upozornění na distanční (sakra!) radar a dva radary.
5. A pozor, novinka, kdo ještě neviděl, připravte se: Jedu a vidím značku, upozornění na radar, radar, a k tomu velké návěstidlo, kde kromě mé vlastní SPZky, napsané obrovskými čísly, je napsané doporučení: Řidiči vozidla s SPZ …...... zpomalte prosím!
„Ono už to s námi i mluví!“, prolítlo hlavou nejednomu z nás, kdo už na takové světelné ceduli svou SPZ viděl. Na méně frekventovaných silnicích radar k vyšší rychlosti ukáže pouze vaší SPZ. Takové to jemné varování se vztyčeným ukazováčkem „Všechno vidím!“
Ano přátelé, i tohle je zpětná vazba, tak zvaná „korigující“. Pro mnohé kámen úrazu v jejích manažerském rozvoji.
Pokud si manažer myslí, že CÍLEM zpětné vazby je kárání a korekce samy o sobě, jako nástroj nadvlády a kontroly, tak jsou 2 varianty, které pak mohou nastat:
1. Bude mu to blízké a bude se v tyranii podřízených vyžívat (takovým šéfům se říká manažeři-rackové – přiletěl, zakřičel, vy máte na saku flek a on odletěl, ale co bylo třeba udělat jinak, pořád není jasné). Půlka manažerů se takhle chová vědomě, půlka nevědomě.
2. Bude mu to úplně cizí, samotná myšlenka, že svůj tým, kde je přátelská atmosféra, bude zatěžovat nějakou kritikou, a pak má jít s kluky na pivo, ještě se, nedej bože, někdo urazí, nebo si bude o mě myslet, že se povyšuji… atd, pak takový manažer se bude dávání zpětné vazby vyhýbat jako čert kříži a bude to brát jako nepříjemný požadavek od vyššího vedení. To jsou často lidé, kteří byli povýšení na manažerskou pozici zevnitř, z týmu.
Víte, ono opravdu stačí si zachovat lidskost, jak říkal táta, a uvědomit si pravý CÍL případných omezení, varovného systému, pokut a zpětné vazby.
S lidskosti se nám snadno podaří nastavovat fér pravidla, zvládat emoce ostatních, provádět kontrolu, dávat kvalitní korigující zpětnou vazbu, nebudeme se bát přistoupit k pokutám nebo dokonce „odebrat řidičák“, pokud nám někdo v týmu stále lítá na červenou, jezdí opilý nebo překračuje rychlost. Protože cílem je přeci kultivovat prostředí ve firmě. Kultivovat komunikaci a chování na pracovišti, aby firma díky tomu dosahovala svých obchodních cílů a byla přitom v souladu se svou misí.
V 2. díle o rozvíjející zpětné vazbě bude historka o čelence. Nenechte si ji ujít. :o)
P.S.:
TIP pro majitele firem: seberte řidičáky manažerům rackům. Modlitba obyčejných zaměstnanců napřič firmami, která se téměř nikdy nedostane k nejvyššímu vedení zní takto: „Prosím! Najděte uvnitř firmy všechny manažery-racky a buď je dejte někam, kde nemohou škodit lidem v naší firmě, nebo zkuste s nimi něco provést, nebo se jich prosím úplně zbavte, ale když nic z toho neuděláte, pak se prosím nedivte, že místo pozdního sběru máte z kolektivu prošlý burčák, když půlka firmy má po raccích denně flekatý montérky.“
Tatiana Másílková
コメント