Uniformní tým krizi nepřežije
Nesekat! Cedulky s tímto nápisem umísťuje každoročně můj soused kolem trávníku obecního pozemku před svým domem.
Nesekat! Cedulky s tímto nápisem umísťuje každoročně můj soused kolem trávníku obecního pozemku před svým domem.
Zkuste si vzpomenout, kdy jste si naposledy sedli a chvíli nic nedělali. Projížděli telefon. Četli zprávy, které jste číst nemuseli. Dolévali si pátou kávu jen proto, aby ruka měla co dělat. A teď si popravdě odpovězte na otázku: ulevilo se vám?
Co je vlastně tak používané a moderní mindfulness, které najdeme snad skoro všude?
Letos jsem dostal příležitost odučit měsíční seriál o finanční gramotnosti na jednom gymnáziu. To byla výzva. Jen jsem si nebyl jist, jak to studenti přijmou. Sedmnáctiletí, kterým máte vysvětlit investování, penze a zajištění? Znělo to jako recept na znuděné obličeje a telefony pod lavicí.
Účastníci prémiového vzdělávání jisté středně velké banky mezi léty 2009-2015 znají dobře fiktivní investiční příběh níže. Vzpomněl jsem na něj v posledních dnech, kdy finišuji přípravu seriálu Finanční gramotnost pro příbramský „Gympl“.
„Čas letí jako bláznivý, já nechytím ho ani vy …“. Velký hit Karla Gotta.
„To všechno odnes´ čas, to všechno odnes´ čas …“. Pro změnu Waldemar Matuška.
Začátek roku, a ten stále ještě je, může být motivací k určitému vnitřnímu restartu zejména v oblastech, které nás nějak znejišťují, obtěžují, zatěžují.
Proč má smysl začít právě teď?
„Tak nám mění ve firmě strukturu…probíhá reorganizace“, tak zněla první slova manažerky na našem setkání. Zeptala jsem se, jestli to bude přínos a manažerka pokračovala...
Espresso bylo to odpoledne skvělé. Jako vždy v téhle asi nejmenší karlínské kavárně. Lehce nakyslé s ovocnými podtóny, přesně jak to mám rád. Takové, jaké umí jen tenhle barista. Vede svoji kavárničku se čtyřmi židlemi už patnáct let. Pro kávu si jezdí také sám. Až do Hamburku.
Ještě před pár lety existoval fascinující fenomén: lidé dočetli článek až do konce. Ne všichni, ale bylo jich hodně.
Dnes se většina z nás dostane sotva za druhý odstavec, než náš mozek zašeptá: „Co kdybychom… jen na malinkou chvilinku… mrkli na telefon?“