%20-%20kopie.png){kind=small}
Pár doporučení jak být efektivní bez zrychlování
Včera mi vyprávěl kamarád, kterého jsem po půl roce vytáhl na jedno. V pátek večer ho strašně naštvalo, když mu během listování oblíbenými servery na mobilu stále blikaly a pípaly notifikace zpráv z Whatsap. Musel prý proto stále překlikávat, aby odpovídal. Tak se do toho zabral, že si nestihl poslechnout podcast, který už 14 dní odkládá, a navíc mu v TV utekly zprávy o počasí.
Žijeme v době přetlaku informací. Stále narůstá množství nových zdrojů, z kterých je čerpáme. Většina z nás dostala za posledních 72 hodin více podnětů ke změnám a posunům priorit než generace našich rodičů za celý rok! Jedním z důsledků tohoto stavu je to, že se nám stále obtížněji rozhoduje, které informace jsou a které nejsou důležité. Které si zaslouží naši pozornost a které ne. Které získají to výsostné postavení a budou nám moci ukrást kus našeho příliš drahého času.
Hledáme pravdu, poučení, zkušenost jiných. Ovšem množství inspirativních zdrojů roste geometrickou řadou. A v kdejaké zprávě, blogu, komentáři, podcastu, vlogu, tweetu, atd. je přeci vždy aspoň něco zajímavého, nového.
Kromě prakticky kontinuálního a nikdy nekončícího čtení, sledování a poslouchání navíc ještě hledáme ten nejlepší způsob získávání informací a jejich efektivního třídění. Jsme nevědomky stále rychlejší. Chceme získat všechny důležité informace. Nechceme podcenit žádný zdroj. Klikáme po sociálních sítích, posloucháme podcasty, sledujeme videa na YouTube od všech našich oblíbených celebrit. Přestože zrychlujeme a zkracujeme dílčí kroky naší honby za informacemi, celkově nám práce s informacemi zabírá stále víc času. Takže ještě trochu zrychlíme.
Namísto přemýšlení, tvoření a realizaci skutečných aktivit, jen hltáme. Dáváme si nová předsevzetí, kopírujeme nové vzory. Měníme své postoje, stále něco začínáme, těkáme. Zapomínáme na to, že opravdu tvůrčí můžeme být pouze tehdy, když nespěcháme. Výsledkem jsou pak často námi pod časovým tlakem vytvořené nesmysly a blbosti, nikoli skutečné inovace a změny k lepšímu. A přitom příklad tvoření si můžeme vzít třeba z přírody. Už Lao’C prý kdysi řekl: Příroda nespěchá, a přesto všechno stihne.
Jako bychom nevěděli, že neustálým zrychlováním stejně nikdy nestihneme všechno! Navíc si neuvědomujeme, že to, co hltáme, bereme si z toho inspiraci pro svůj život a svoji práci, je už mnohokrát replikovaná informace. Čteme stále dokola ty klišoidní floskule a v pauzách mezi ataky stresu, že nám zase něco uniklo, máme chvilkové pocity, že si rozvíjíme obzory. Opravdu se tímto rozvíjíme?
Myslím, že nikoli.
Jak to tedy dělat, abychom se vyhnuli výše popsanému modelu chování?
Pár doporučení (snad ne floskulí :o):
vzpomeňme si, proč jsme kdysi vstupovali na sociální sítě a vraťme se ke svému původnímu záměru = využívejme sítě cíleně, nebuďme jejich otroky, vymažme všechna zbytečná spojení a sledování, která se časem jaksi nabalila
stanovme si pevné časy během dne, v nichž budeme informace získávat
zrušme si u všech aplikací notifikace
vymažme některé aplikace
odhlašme se z těch odběrů „newsletterů“, na něž jsme se už dvakrát za sebou nepodívali
nečtěme pouze nadpisy příspěvků, málokdy totiž popisují všechny podstatné detaily sdělení
vyhýbejme se krátkým textům = ve dvou větách nikdo nedokáže nic smysluplného a důležitého sdělit
najděme si čas – ideálně jedenkrát týdně – sedněme si v klidu a napišme si pár věcí, které jsme se v uplynulém týdnu dozvěděli, které nás zaujaly nebo inspirovaly, a stanovme si, jak s nimi do budoucna naložíme
čtěme důležité knihy, s obyčejnou tužkou v ruce, podtrhávejme si a po dočtení knihy si v klidu znovu přečtěme to podtržené
nediskutujme na internetu, raději si s lidmi, které máme rádi, nebo kteří jsou pro nás inspirací, zajděme do kavárny nebo na pivo
Můj kamarád si po úžasném, pomalém, inspirativním a veselém rozhovoru u třetího piva vypnul v mobilu všechny notifikace :-)
Odvahu k tomu být pomalí vám všem přeje
Roman Fiala
Alternation, s.r.o.
Od autora by vás mohlo také zajímat:
O potížích rozvoje zaměstnanců:
O svobodném rozhodnutí o vlastní budoucnosti:
Comments