Skrytá rizika automatizace

Jak digitalizace mění nejen naši schopnost vzájemné komunikace, ale i preference TOP manažerů a HR oddělení


Nedávno jsem byl přizván k diskusi o automatizaci ve firmách. Východiskem diskuse byla otázka, zda a jak rostoucí automatizace jako náhrada lidské práce ohrožuje pracovní pozice. Do určité míry jistě ohrožuje. Ovšem ne pouze přímým rušením jednotlivých pozic.


Existují také dva vedlejší nedobré důsledky probíhající automatizace a digitalizace firemních činností. Za prvé: digitalizace vede ke zcela jiné, nové formě vzájemné komunikace lidí. Lidé totiž z pracovišť úplně nemizí, stále zůstávají. A ještě dlouho budou pracovat vedle robotů. Komunikace těchto lidí se ale v příliš technicistním prostředí svým způsobem zplošťuje, omezuje pouze na základní pokyny a rychlé odpovědi. Lidé se přizpůsobují režimu strojů (a nemusí to být zrovna robot, stačí obyčejný počítač s jeho aplikacemi). Vzájemná komunikace lidí tak pomalu postrádá obecně platné principy komunikace, jako je například dialog, aktivní naslouchání, zpětná vazba, schopnost řešit konflikty, apod.


Druhým důsledkem, nebo spíš paralelně probíhajícím procesem, je sázka majitelů firem na technicky zdatný personál. Myslím to tak, že počínaje popisem pracovních pozic, definováním kritérií pro nábor pracovníků a konče třeba kariérními možnostmi pracovníků, jsou preferováni (a na první pohled to vypadá, že v digitální době zcela logicky) ti, kdo zvládají práci s novými technologiemi. Často ovšem bez alespoň minimálních požadavků na jejich měkké dovednosti. Technicky myslící a konající lidé se tak dostávají do klíčových pozic na úkor těch, kdo jsou zdatní komunikačně, kdo jsou empatičtí a týmově spolupracující. Protože ti mívají deficity v technických dovednostech. Firmám postupně začínají vládnout a firemní komunikaci tvořit ti, kdo dokážou perfektně zpracovat data, vytvořit prezentaci, sestavit diagram průběhu čehokoli a vše navíc vložit do nějakého velmi sofistikovaného počítačového systému, nebo to v něm naopak najít.


Tato manažerská (personalistická?) inklinace k technicistně přemýšlejícím lidem samozřejmě úzce souvisí s prvním popsaným důsledkem – s přizpůsobováním se všech pracovníků technickým prostředkům: postupně se rodící převaha techniků bez podpory jejich komunikačních a manažerských dovedností skrytě vede ke zhoršení schopnosti vzájemné komunikace, týmové spolupráce, efektivního řízení. Nakonec potom až ke zhoršení firemní kultury.


Tyto aspekty budou již v blízké budoucnosti pro všechny pracující a jejich dobrý psychický stav možná stejně velkým rizikem jako automatizace, „kradoucí jim práci“.


Dostatek empatických lidí kolem vás i v přicházejícím světě robotů přeje


Roman Fiala


Mohlo by vás také zajímat:

Čas expetů

Opravdu existuje moudrost davu?



22 zobrazení